„Bylo mi tehdy dvacet šest let. Šel jsem zrovna s dvouletým synem a čtyřletou dcerou do města a u kina Mír jsem spatřil nekonečné kolony sovětských armádních automobilů. Byl to pro mě velký šok. U kina Mír stál hlouček dalších Hradišťanů a tak jsme společně vojákům ve vozidlech hrozili. Hodně mě vyděsilo, když jeden z nich na nás namířil kulomet. Dostal jsem velký strach. Nikdo nevěděl, jestli náhodou nespustí palbu. Bylo to opravdu hodně nepříjemné," vzpomínal Václav Kolaja.

Situace byla napjatá i v blízkosti dnešní Uměleckoprůmyslové školy. „Nějací studenti si tehdy vyrobili dřevěný kulomet a mířili jím z okna na ruské vojáky. Ti nejdříve bedlivě sledovali co to na ně míří, pak ale zjistili, že se jedná o dřevěnou atrapu, a přestali se o to zajímat," připomíná Václav Kolaja.

Už tehdy prý tušil, že okupační vojska nepřijela jen na chvíli a že se v zemi schyluje k velkým politickým změnám. „Nějaký věštec tehdy prorokoval, že je okupace záležitostí velmi krátké doby. Já jsem tomu ale nevěřil. Pamatuji si jako dnes, že jsem si dobře uvědomoval, že toto není žádná okrajová záležitost, ale zásadní a dlouhodobá okupace," podotkl Václav Kolaja.

Nevraživost nového režimu, který nastoupil společně s okupačními vojsky, brzy poznal na vlastní kůži. Jako nadšený hudebník, hrával na baskytaru v tehdy mimořádně populární kapele Invence. „Za zájem fanoušků nás režim tvrdě pronásledoval. Zvali mě v jednom kuse na pohovor na městský úřad, kde jsem musel vysvětlovat, proč na nás chodí davy lidí, bylo nutné jim předkládat písničky, texty a oni prověřovali jejich nezávadnost a podobně. Postupně mě to všechno přestalo bavit. Dusila mě nesvoboda a pronásledování komunistů, musel jsem s tím něco udělat. Proto jsem v roce 1987 i s rodinou utekl do Kanady," připomíná Václav Kolaja.

Do České republiky se vrátil v roce 1998. Díky zkušenostem z Kanady dnes může srovnávat, nakolik komunistický režim zdeformoval myšlení lidí, i negativa a pozitiva dnešní situace v republice. „V Kanadě je mnohem efektivnější řád. Lidé si tam nedovolí tolik nepoctivostí, co v České republice. I když u nás není situace až tak špatná, je pravdou, že zatím ještě neumíme dobře zacházet s demokracií. Lidé tady mají jediný cíl. Co nejrychleji zbohatnout. A neštítí se při této snaze ničeho. Demokracie sice nesvazuje ruce, ale má svá pravidla, která je nezbytná dodržovat. A v tom se máme ještě hodně co učit," podotýká Václav Kolaja.