Veřejnost i odborníci si v sobotu v Otrokovicích vyměnili zkušenosti v rámci Motobesipu

Ročně jde o desítky lidí, kteří vyjedou na silnici a už se nikdy nevrátí domů.

Jak tedy přežít letošní motorkářskou sezonu, která už je v plném proudu? K tomuto tématu v pátek v Otrokovické Besedě sloužila akce Motobesip, kde si povídali s veřejností odborníci na slovo vzatí. Policista, zástupce Besipu i výrobce motorkářského oblečení.

V letošním roce už dva mrtví motorkáři ve Zlínském kraji

Nehodovost naštěstí každoročně klesá. Alespoň to vyplývá z policejních statistik.

„Jsme pod úrovní roku 1969, co se týče smrtelných zranění,“ upozornil vrchní komisař zlínské krajské policie Alois Bublák. Podle něj je to dáno nejenom výraznou prevencí, ale i kvalitnější lékařskou péčí a přibývajícími bezpečnostními prvky u aut či motorek.

„Přesto už máme letos dvě smrtelná zranění motorkářů v kraji,“ upozornil Bublák.

Mezi nejrizikovější kategorie patří zejména mladí lidé, kteří často podcení své síly. „Stačí totiž jen malý náraz a i ten může být smrtelný,“ vysvětlil komisař.

Ovšem dodržování pravidel či rychlosti ne vždy stačí. „Lidé stále podceňují bezpečnostní prvky, a to zejména při jízdě prakticky na čemkoliv a hlavně na krátké vzdálenosti,“ upozornil zlínský krajský koordinátor Besipu Zdeněk Patík. Přitom podle něj stačí úplná maličkost. Mít třeba na oblečení reflexní pásek.

Podceňování speciálního oblečení je další problém. Na silný stroj totiž obyčejné kalhoty nepatří. „Džíny, pokud nejsou speciální, rozhodně motorkáře při pádu ne-ochrání,“ poznamenal výrobce motorkářského oblečení Libor Hubík.

Důležitá je dobrá výbava řidiče

Kromě helmy, která by měla být pro každého dnes již samozřejmostí, by se tak motorkáři měli zaměřit i na další části svého těla.

součástí pořádné výbavy by měly být i kvalitní boty, které budou zpevňovat i kotník. A pokud má jezdec dobrou výbavu, může vyrazit třeba na legendární silnici Route 66 do USA, jako to dělává i cestovatel Zdeněk Jurásek. I ten přišel motorkáře seznámit s touto legendární cestou i nastínit zvyklosti amerických řidičů. A pro motorkáře je tu ještě jedno lákadlo.

„V některých státech není potřeba mít přilbu,“ vysvětlil Jurásek. Takže kdo má rád, že mu vítr vlaje ve vlasech, může směle na cestu. Jen to chce ještě maličkost. Peníze. Taková výprava jednoho motorkáře, který si půjčí i Harley Davidson, totiž vyjde na čtrnáct dnů na sto tisíc korun. Autem je to podstatně levnější. A to o polovinu.

Všestranná stopka by se měla zavést i u nás

 „Nejsem typický motorkář. Na ní jsem jel asi tak dvakrát,“ říká cestovatel a prezident České asociace Route 66 Zdeněk Jurásek. Přesto se každoročně vrací do USA, aby si se svými přáteli projel legendární Route 66, která je doslova rájem motorkářů. Ale jací jsou američtí řidiči? Podle Zdeňka Juráska panuje na cestách v USA velká ohleduplnost.

„Když vidí kolonu, tak vám dají přednost, protože vás berou jako celek,“ vysvětlil Zdeněk Jurásek. Američtí řidiči prý ani nejezdí moc rychle ani moc nepředjíždějí. „Zato jezdí plynule,“ dodal cestovatel.

Zvláštností, s níž se řidiči mohou na cestě potkat, je všestranná stopka. Tedy značení STOP, které je umístěné ze všech čtyř stran.

„V tomto případě je pravidlo takové, že kdo přijede ke značení jako první, má přednost,“ vysvětlil Jurásek. A prý to výborně funguje. Nejsou třeba žádné semafory, žádné označení hlavních či vedlejších cest.

„ To by se mělo zavést i u nás,“ pochvaloval si Jurásek.

A další kuriozitou je i možnost odbočit na červenou doprava, což znamená, že když nikdo zleva nepřijíždí, mohou šoféři v klidu jet, aniž by riskovali pokutu. 

Výrobce oděvů pro motorkáře Libor Hubík říká: Letos letí ostře oranžová a žlutá

/ROZHOVOR/ Každý motorkář by měl mimo helmu dbát i na kvalitní oblečení. Ne kvůli tomu, aby byl co nejvíce „in“, ale především proto, že správný oděv zajistí jezdci i určitou bezpečnost v případě, že se nabourá. Jedním z výrobců, kteří se na tento druh oděvů specializují, je i Libor Hubík.

Myslíte si, že motorkáři dbají i na speciální oblečení, nebo to podceňují a jezdí prakticky v čemkoliv?

Ne, je to podstatně lepší, než tomu bylo dříve. Těch, kteří to podceňují, je naštěstí už minimum. Převážná většina se obléká dobře a dbá na to.

A co říkáte na to, když někdo usedne na svůj stroj v obyčejných džínách?

Každý si musí chránit své zdraví především sám, takže to je jejich rozhodnutí. Ale já tento druh oblečení nedoporučuji. Například pokud vezmeme obyčejné džíny a kůži, tak v kůži je motorkář při pádu desetinásobně více chráněný.

Sleduje i motorkářské oblečení nějaké módní trendy?

Samozřejmě i výrobci tohoto oblečení se snaží jít s dobou.

Jaké barvy tedy frčí?

Tak černá, ta jde samozřejmě napříč dobou. Ale v poslední době se objevuje ostře žlutá a oranžová, což samozřejmě splňuje další funkci, a to viditelnost. 

Dnes dokáže motorka zrychlit z nuly na stovku i za dvě vteřiny

/ROZHOVOR/ Třináct let se věnoval vyšetřování nehod. Viděl, jak to dopadá, když někdo přecení své síly, i to, jak to končívá, když se dostane motorka do rukou mladého člověka, který chtěl jet co nejrychleji a nezvládl to. Vrchní komisař Alois Bublák nyní působí na odboru služby dopravní policie u zlínské krajské policie.

Jak je to s nehodovostí motorkářů? Ubývá jí v poslední době, nebo je to zhruba rok od roku stejné?

Naštěstí ubývá, protože tomu věnujeme dost velkou péči. Velký problém bývávaly buchlovské kopce, kde se stalo několik tragických nehod. Ale od té doby, co tam prakticky neustále dozorujeme a hlídáme, je to mnohem lepší.

Jakých nejčastějších chyb se motorkáři dopouštějí?

Jednoznačně je to rychlost. Motorky mají čím dál silnější motory a jejich rychlost běžně dosahuje i tři sta kilometrů v hodině. Zrychlení z nuly na sto bývá běžně i za dvě vteřiny, což nedokáže žádné auto. A mladí touží především po rychlosti.

Takže je to tak, že nejčastěji havarují mladí lidé?

Přesně tak. Nejvíce havárií mají lidé mezi dvaceti až čtyřiceti lety. Pro ně jsou motorky cenově mnohem dostupnější než třeba auto. A pokud se neumí kontrolovat a chtějí se předvést, tak to bohužel může skončit i tragicky. 

NA OKRAJ 

Jsem minimotorkář

Na motorce jsem seděla jednou v životě. A musím říct, že od té doby mám k těmto strojům poměrně velký respekt. Helmu jsem sice měla, ale rozhodně s nějakým oděvem jsem si starosti nedělala.

Přiznávám, že jsme tedy rozhodně předpisově nejeli. Na tachometru bylo více než padesát, dokonce i více než osmdesát a devadesát. (Ono přece jen už je to nějaký ten rok zpět a mám pocit, že to dokonce ještě neměl Zlín ani rychlostní kamery). Jízda to byla vskutku úchvatná. Ale na druhou stranu jsem měla i strach.

Věděla jsem, že stačí malá chyba a pro oba to může být i naše poslední jízda. A zvlášť při té rychlosti, kterou jsme jeli. Proto jsem nakonec byla ráda, že jsem z toho pekelného stroje slezla. Je to sice velké lákadlo, ale ve špatných rukou zabiják. To jsem ještě netušila, že za pár let se stanu majitelem jedné motorky.

Je mnohem menší a slabší. A vím, že mně kromě odřených loktů nic vážnějšího nehrozí. Jde totiž o minibike. Takže jsem takový minimotorkář. :)

Šárka Šarmanová