Co všechno je prací hrobníka? Když někdo v obci umře, osloví jej nejdřív správce hřbitova a určí mu hrob, který má vykopat.

„Kromě samotného kopání ale musím ještě sestavit lešení na spouštění rakve do hrobu a hrob potom zpátky zahrnout hlínou. V zimě také prohrnout cestu k hrobu, aby k němu mohli přistoupit pozůstalí," popisuje hrobník.

Jeho osobním rekordem je hrob vykopaný za tři hodiny, ale většinou pracuje mnohem déle. Jak dlouho mu to trvá, záleží hlavně na počasí a hloubce výkopu.

„Může se jednat o hrob prohlubovaný nebo může být umístěn v horším terénu, to potom práce trvá déle," zmínil Petr Macháček. Hroby kope hlavně na hřbitově ve Fryštáku. „Nejdéle jsme tady na fryštáckém hřbitově kopali hrob ve dvojici osm hodin," vzpomíná.

„Ale když jsem kopal hroby v Želechovicích, kde hřbitovem prochází voda, vykopání jednoho hrobu nám zabralo ve dvojici i dva dny," říká hrobník.

Většina lidí žije v domnění, že se hrobníkům pracuje nejhůř v zimě. Ale ve skutečnosti to tak není.

„U nás jsou zimy spíš mírné a někdy se hlína lépe takzvaně „krájí". Pouze jednou se mi stalo, že byly mrazy opravdu silné, a přestože jsem se snažil kopat, půda hned zamrzla a prostě to nešlo. Už jsem byl zoufalý a nakonec jsem si na vykopání hrobu musel vypůjčit sbíječku," vysvětluje.

Horší než mráz je podle něj déšť. „Nejhůř se kope, pokud opravdu vydatně prší. Obtížně se kope i tam, kde je moc slínů, tedy nezpevněných sedimentů," jmenuje problémy při práci hrobník.

Svou práci ale vnímá jako každou jinou.

„Při samotném kopání je v podstatě jedno, zda kopete plyn, nebo něco jiného. Člověk si to tak nepřipouští. Horší je následné setkání s pozůstalými. Většinou je znám a je s nimi složitější v jejich situaci jednat. Nejvíc si svou práci připouštím právě na pohřbu, protože musím spouštět rakev do hrobu," přiznává Petr Macháček.

I při této práci ale může dojít k zajímavým a nečekaným situacím.

„Jednou když jsem z hrobu oddělával podkladky pro spouštění rakve, chytil jsem jednu v podpaží, otočil se s ní a nechtěně udeřil jednoho ministranta po hlavě. Byla to samozřejmě nepříjemná, i když trochu vtipná situace. Ale člověk se v tu chvíli nesmí zasmát, to by bylo nedůstojné," popisuje na závěr na odlehčení hrobník.

IRENA JURČÍKOVÁ