Toto není to příběh z televizní kriminálky, ani z míst stovky kilometrů vzdálených – to se stalo v centru Zlína. Byla sobota 1. března, a nebylo to v noci, kdy je město vylidněno, byl časný večer.

Krátce po osmnácté hodině procházel pan Milan (takto mu budeme říkat, jelikož respektujeme jeho přání neuveřejnit své jméno) s jízdním kolem jedním z průchodů na autobusové nádraží, když jej oslovil asi pětadvacetiletý mladík s žádostí o drobné.

„Bylo to naše první setkání toho dne. Chtěl po mně, tuším, 9 korun. Ale nedal jsem mu je," vzpomíná s odstupem několika dní pan Milan. „Žádost" o drobné ovšem nebyla zdvořilostní. „Hrozil mi u toho nožem," vybavuje si Milan.

Domnívá se, že muž byl pod vlivem drog nebo alkoholu.

„Možná to byla kombinace obojího. Vím, že pod vlivem člověk dokáže věci, které by jinak neudělal," vysvětluje, proč napoprvé reagoval na hrozbu nožem rezervovaně a po chvíli z místa odešel.

V domnění, že ten den má to nejhorší za sebou, vracel se o pár minut později stejnými místy přes park z autobusového nádraží ve Zlíně. „Přišlo to nečekaně," popisuje Milan útok s číslem dvě.

„Stejný mladší muž na mne skočil zezadu," vypráví jen s obtížemi. Útočník jej vší silou povalil na zem. Poblíž jednoho z chodníků, kudy procházejí denně – a procházeli i v tu chvíli – desítky, možná i stovky lidí.

„Pořád mi tloukl hlavou o zem, snažil se zacpat ústa, abych nemohl volat o pomoc, pořád mi rukama jezdil po obličeji a tak nějak drápal, obličej sem měl pohmožděný. Prostě využil převahy a síly, že na mne skočil nečekaně zezadu. Bylo jediné štěstí, že to bylo vedle chodníku na mulčovací kůře, kdyby to bylo přímo na chodník, tak bych dnes už možná nežil," popisuje agresivitu nečekaného druhého napadení, u kterého ale útočník nebyl sám.

„Byl s ním ještě jeden mladík, který si do mě také kopl, a také nějaká dívčina, ale ta se nezapojila, jen se dívala," vysvětlil Milan.

Bolestivé momenty, při nichž se panu Milanovi v hlavě honily nejrůznější myšlenky, nebraly konce. Trvalo to podle něj nějakých pět, deset, možná až 15 minut. Říká ale, že v takových chvílích se i minuta může zdát jako hodina.

„Každopádně v závěru, kdy útok sílil a nikdo mi zjevně nechtěl pomoci z kolemjdoucích, jsem si už říkal, tak už mě konečně zabij," popisuje myšlenky snad v těch nejtěžších momentech Milan. Pud sebezáchovy je podle něj silný, pak, když nic nepomáhá, ani prosit útočníka, prý člověk rezignuje a přeje si i rychlou smrt.

To se mu však, k jeho štěstí, nesplnilo. Útočník i s doprovodem se z ničeho nic sebrali a z místa utekli. „Bezvládně jsem chvíli ještě ležel na chodníku," vybavuje si.

Přesto, že již jen bezmocně ležel s obličejem plným šrámů, nikdo nepomohl, ani se nezeptal. A to bylo také to, co pan Milan nyní zpětně bere jako nejhrůznější zážitek.

Hlavně ale nejsmutnější.

„Ti lidi. Nikdo se ani nezastavil. Nikdo se nezeptal. Nikdo nezavolal pomoc. To je pocit hrozné beznaděje," vysvětluje své pocity.

„Lidé se bojí, že se jim může něco stát. Pokud se někoho zastanou, jsou stateční, nebo také mají výbornou fyzickou kondici. Vždy je však důležité, aby lidé, kteří vidí takovou situaci ihned volali policii," vysvětlil situaci zlínský psycholog Jiří Lacina.

Sám pan Milan chápe, že lidé mají strach, aby se nepřipletli a aby se jim třeba také něco nestalo.

„Sám bych se také bál, ale stačilo jen zvednout telefon a odněkud z bezpečí zavolat policii," myslí si. On sám, otřesen hrozným zážitkem policii nekontaktoval.

„Zavolal jsem jen několika známým, a zřejmě jeden z nich bez mého vědomí informoval policisty," dozvěděl se pan Milan ovšem až o několik hodin později při ošetření v Baťově nemocnici na úrazovce.

„Tam mi onen známý volal, že policie už o mém napadení ví, a tak jsem tam na ně počkal," vypráví Milan s tím, že až na policejní služebně se dozvěděl, že ten, co jej napadl, si po něm vyhlédl na autobusovém nádraží ve Zlíně ještě další oběť.

„Znatelně mladšího muže jsem zahlédl na policejní stanici," vzpomíná Milan s tím, že mladíkovi na pomoc zavolala policii prodavačka z non-stop trafiky. Útok se lišil i v tom, že na rozdíl od něj, mladíka prý stejný útočník obral o peníze.

To potvrdila i policie. „Okolo devatenácté hodiny jsme přijali oznámení o napadení třiadvacetiletého muže. K tomu mělo dojít na zlínském autobusovém nádraží kousek od trafiky. Muže, který si zrovna koupil cigarety, zastavil jiný muž, který po něm krabičku cigaret a peníze chtěl. Aby toho docílil, kopal přepadenému muži do stehna, přičemž vše ještě umocnil vytáhnutím nože. S tím na přepadeného muže mířil," přiblížil průběh dalšího napadení mluvčí zlínské policie Petr Jaroš.

Podle něj mladík útočníkovi raději vydal jak cigarety, tak i peníze.

„Útočník nakonec ještě dal přepadenému pěstí do obličeje a rozšlapal mu mobilní telefon. Poté odešel," doplnil Petr Jaroš.

Policistům netrvalo ani hodinu a agresivního mladíka dopadla ve zlínském parku Svobody. Zanedlouho pak také nalezli nůž, kterým pachatel oběma obětem vyhrožoval.

„Pětadvacetiletého muže zlínští kriminalisté obvinili ze spáchání trestného činu loupeže, za který mu v případě prokázání viny hrozí trest odnětí svobody až na deset let," uvedl policejní mluvčí Petr Jaroš.

V nějakou účinnou nápravu útočníka pan Milan ale nevěří.

„Myslím, že pokud jej zavřou, spíš se ve vězení naučí věci, které dosud neuměl a stejně se vrátí mezi lidi," myslí si Milan. Přál by si hlavně, aby se to, co si prožil on ve zlínském parku, už nikdy neprožil nikdo další.

„Hlavně lidé by neměli být tak nevšímaví. Je to totiž stejné, jako když se i lidé baví o různých nemocech a říkají si, mě se to přece stát nemůže… a pak stane…".