Velké oblibě se těší také kurzy, kde se ženy učí vyrábět patchwork, paličkovat, háčkovat, malovat na hedvábí nebo v neposlední řadě třeba také drátovat.

Když se Dana Šmelcerová ohlédne za dětstvím, vidí se sedět pod šicím strojem stařenky. Co tam dělá? Zatímco stará žena pohání nohou kolo a to zase jehlu, ona háčkuje. Otázka, jak dlouho se věnuje ručním pracím, je tedy zbytečná. Odjakživa.

„Měla jsem strašně šikovnou babičku, která vyšívala, háčkovala, pletla i šila. Zřejmě jsem zdědila její geny," usmívá se šestačtyřicetiletá žena z Valašského Meziříčí.

Tenkrát to ale nešlo jinak. Co si lidé nevytvořili sami, většinou neměli. Zvláště na Valašsku, které bylo chudší než jiné regiony v Česku.

„Pamatuji si, že v mém dětství bylo normální věnovat se ručním pracím. Když jsme s holkami seděly na lavičce a povídaly si, každá z nás měla něco v ruce. Jedna vyšívala, druhá pletla, třetí háčkovala," líčí matka tří dětí.

Řemesla v posledních letech prožívají renesanci. „Kdysi se drátkoval hrnec, aby vydržel, dnes proto, aby byl hezký," vypráví.

Touha lidí něco tvořit ale zůstala. „Jen ne každý ji dokáže ventilovat," domnívá se učitelka matematiky.

Nejvíce ji baví paličkování. Dostala se k němu náhodou. Po mateřské dovolené totiž chtěla začít s jinou řemeslnou dovedností. Toužila se naučit vyrábět keramiku. Dům dětí a mládeže, který kurz pořádal, ale ten rok otevřel místo toho kurz paličkování. „Stala se z toho vášeň, která přerostla ve zrod Valašského krajkářského a řemeslného spolku. „Vznikl z potřeby lidí, kteří se zabývají řemeslem, sdružovat se a vzdělávat v oboru. Pořádáme nejrůznější setkání, kurzy," líčí Dana Šmelcerová.

Trpělivost není podle ní k ručním pracím potřeba. „Naopak. Uklidní vás to. Je to úžasná arteterapie," usmívá se žena, která, jak sama říká, má to štěstí, že si vzala tolerantního muže.

„Některým účastnicím našich kurzů manželé zakazují tvořit. Sami sedí u televize, ale ženy si nesmí vzít pletení do ruky, to nechápu," kroutí hlavou. Nepaličkuje denně. Když je čas, prosedí u něj spoustu hodin. Když čas není, dělá, co je potřeba.