Léto na Soláni patřilo dobrotám z borůvek, folkloru i tradičnímu řemeslu. Na festival zavítaly stovky návštěvníků

Netrvá dlouho a zjišťuji, proč děti, teenagery, dospělé i dříve narozené zvonice přitahuje jako magnet. Jsem tomu rád. Z útrob stavby se totiž line vůně čerstvých buchet a dalších dobrot z borůvek. „Tady hafery. Tak je to správně," napomíná mě členka Sdružení pro rozvoj Soláně Drahomíra Mičkalová.

Za chvíli se já, a se mnou desítky dalších zvědavců, dozvídám od Drahomíry Mičkalové o tradiční valašské lesní pochoutce spoustu zajímavého a poučného. „Borůvka má spoustu zdraví prospěšných látek. Řadí se k našemu nejcennějšímu ovoci," upozorňuje zvídavé posluchače.

Pak přichází chvíle, kdy se pozorným posluchačům, k nimž se hrdě hlásím také já, dostává odměny. Možnost ochutnat všemožné borůvkové. Napřed se osvěžuju borůvkovým koktejlem. Nelituju. Pouštím se do kousku haferkové buchty, která mi na první pohled připomíná tu od maminky. Nemýlil jsem se. Byla stejně dobrá.

Netrvá dlouho a každému příchozímu, neznalému toho, co se ve zvonici děje, je to jasné. Síla borůvkového barviva byla na ochutnávačích znát. „Za tu chuť to stálo," říká mi Libor Straka z Olomouce, když se snaží zmírnit následky ochutnávky na bílém tričku. „Nic jiného jsem ani nečekala," směje se mu manželka Dana. „Ale ty buchty, perníky, řezy… Fantazie," dodává.

Návštěvníkům haferkového ochutnávání připravilo dvacet cukrářek dvacet druhů dobrot. „Borůvky jsou z oblasti Soláně," říká nejenom mě pracovnice Zvonice Alena Vašutová. „Na všechny ty buchty, sirupy, koktejly a cukroví jsme spotřebovaly třicet dva litrů borůvek," doplňuje svoji kolegyni Eva Kysučanová.

Koštování borůvkových pamlsků se nebráním. Zvlášť, když moji spokojenost umocňuje svým neméně chutným vystoupením cimbálová muzika Troják.

Obdivuju ty, kteří po tom všem mlsání našli v sobě sílu vyzkoušet si, jak jsou na tom s valašským tancem. Já ji neměl. A přiznám se, že jsem ji ani nehledal. Opustil jsem svoje festivalové aktivity při Létě na Soláni a spolu s mnohými dalšími jsem se stal pouhým konzumentem doprovodného programu.

Byl stejně dobrý, jako ty haferkové mňamky. Postarala se o to kapela hry na historické nástroje Ruky na dudy, rožnovský soubor Javořina a slovenský Vespor z Klenovca. „Mně se líbil i mluvený i zpívaný příběh věnovaný odzemku," svěřuje se před svým odjezdem do údolí spokojený Jiří Kovář ze Vsetína.

Spokojený odjíždím také já.