Jaká byla cesta zpět domů?

DUŠKOVÁ: Docela dlouhá. Letěli jsme přímou linkou ze Soulu do Prahy. Ale museli jsme vyrazit z olympijské vesnice o hodně dřív. V Koreji se slavil Nový rok a všude bylo plno lidí. Všichni se přesouvali z východu na západ země.

Když se slavil Nový rok, tak o den dříve byl Silvestr. Slaví se v Koreji stejně vesele a bujaře jako u nás?

BIDAŘ: Něco málo jako u nás tam bylo.

DUŠKOVÁ: Hrála se tam na veřejnosti nějaká hra, házelo se kládami a všechny musely padnout na stejnou stranu. Komu se to povedlo, tak něco vyhrál.

BIDAŘ: Ale my jsme nic nevyhráli. Jen cenu útěchy.

A bylo tam živo?

DUŠKOVÁ: Spíš mrtvo, řekla bych, že lidi chtěli ujet z centra olympijského dění někam, kde není takový ruch.

Jak moc jste měli možnost podívat se do obyčejného města, mezi obyčejné lidi a porozhlédnout se, jak se žije v Koreji?

DUŠKOVÁ: Byli jsme ve městě, akorát centrum Pchjongjang není nijak velké. Na každém rohu máte kavárnu nebo korejské barbecue. Nic moc dalšího jsme tam však už neviděli…

Ochutnali jste korejské jídlo mimo olympijskou jídelnu?

BIDAŘ: Ne, na žádném jídle jsme nebyli.

Chutnalo vám v olympijské vesnici?

BIDAŘ: Byla tam k dispozici všehochuť z celého světa, mohli jsme si vybrat a ochutnat, co jsme chtěli. Jenže před závody se musí člověk hlídat a po nich už moc času nebylo, abychom se pustili do nějakého hodování.

V těchto končinách se jako specialita často servíruje pes na talíři. Neochutnali jste ho?

DUŠKOVÁ: Ne!… Nebo o tom aspoň nevíme.

Neříkejte, že vás nelákalo ani to korejské barbecue na ulici!

BIDAŘ: Lákalo, ale nějak jsme neměli odvahu si to koupit a zakousnout se do toho.

Byli jste v Českém domě a dali si po vašem úspěchu na ledě jednu plzeň či skleničku šampaňského?

DUŠKOVÁ: V Českém domě jsme byli, ale ani pivo, ani šampaňské jsme neměli. Alkohol jsme vynechali.

Ale slavit bylo co, skončili jste čtrnáctí na olympiádě, po sezónních peripetiích při zranění Aničky…

BIDAŘ: Byl to fakt velký úspěch, nečekali jsme, že budeme do šestnáctého místa a že vůbec postoupíme do volných jízd. Zajeli jsme skoro nejlepší jízdu v naší kariéře.

Takže o budoucnost je postaráno a za další čtyři roky to bude do desítky?

DUŠKOVÁ: Napřed se tam budeme muset kvalifikovat, ale je to pro nás obrovská zkušenost zúčastnit se tak velké akce. Je to úplně jiné.

V čem jsou olympijské hry jiné?

BIDAŘ: Třeba v tom, že jsme oblečeni všichni stejně, jsme pod jednou vlajkou, chodíme se podporovat, fandíme si, potkáme se ve vesnici se sportovci s jiných odvětví.

Kde všude jste se byli podívat?

DUŠKOVÁ: Na hokeji s Kanadou, na rychlobruslení, když Martina Sáblíková vybojovala stříbrnou medaili na pět kilometrů. Taky jsme byli na shorttracku, což byl taky zážitek.

A kde a jak vás zastihla informace o nečekaném zlatu Ester Ledecké?

BIDAŘ: Právě na hokeji s Kanadou během druhé třetiny. Byli jsme na online textovém přenosu na mobilu. Nikdo to tam nečekal a bylo krásné, jak si pak všichni čeští sportovci v hledišti obraceli bundy naruby na zlatou stranu.

Jak jste vnímali v Pchjongčchangu skutečnost, že Korea je rozdělená na Severní a Jižní, na dva zcela rozdílné světy?

DUŠKOVÁ: Já jsem to nijak zvlášť nevnímala. Potkali jsme se se severokorejským párem u ledu, oni trochu uměli anglicky, pozdravili jsme se a víc nic. Některé páry si ale stěžovaly, že se jim pletli pod nohy při rozcvičování a že jim jakoby lezli do hudby. To my jsme nezažili.

BIDAŘ: Viděli jsme také severokorejské roztleskávačky, zrovna na hokeji, ale i při krasobruslení. Tři čtvrtiny hlediště byly modré, jedna čtvrtina červená.

Nemrzelo vás, že jste museli odjet tak brzo a že jste nemohli zafandit dalším českým sportovcům?

BIDAŘ: Mrzelo, že tam nejsme o týden déle, ale čeká nás mistrovství světa. Měli jsme předtím tréninkové manko a teď to musíme dohánět.

Byl mezi sportovci někdo, s kým jste se skamarádili?

DUŠKOVÁ: Skamarádila jsem se s holkama, s nimiž jsem byla na apartmánu, s Míšou Sejpalovou a s oběma rychlobruslařkami Martinou Sáblíkovou a Nikčou Zdráhalovou. Poznala jsem fajn holky a doufám, že je brzo zase někde uvidím.

Jak jste se adaptovali zpět na český čas a české klima?

DUŠKOVÁ: Celkem to šlo, mysleli jsme si, že to bude horší. Přiletěli jsme v neděli večer do Prahy, vyspali se doma a v pondělí jeli navštívit Olympijské festivaly.

Když jste letěli na olympiádu, bylo zvládnutí časového posunu taky stejně v pohodě?

BIDAŘ: To bylo horší, ale my jsme byli v Koreji o osm dní dříve, takže jsme se zvládli adaptovat do doby, než jsme měli závody.

Jaký máte další program?

DUŠKOVÁ: Teď krátký oddech a hned zase trénink. Blíží se mistrovství světa v Miláně na konci března. Chceme zajet jako na olympiádě nebo ještě líp. Trenéři vědí, co je potřeba zlepšit, musíme zamakat a uděláme pro to všechno.

BIDAŘ: Motivaci máme!

Jak se vám líbí na Olympijském festivalu a co byste si rádi vyzkoušeli?

DUŠKOVÁ: Já jsem hodně zvědavá na curling, chci si aspoň potěžkat ten kámen.

BIDAŘ: Je to skvělá myšlenka, že si lidi mohou vyzkoušet řadu sportů, které jindy vidí jen v televizi.

Jan Hrabálek