V Turíně jste byl členem týmu, který měl mezi sebou hvězdu světové extratřídy Jakuba Jandu. Bylo cítit, že je o české skokany větší zájem?
Bylo to cítit, proto jsme taky uprostřed olympiády odjeli do Francie na pár dnů k moři. Chtěli jsme chránit Kubu Jandu před novináři, ulevit trochu tomu tlaku, který na něj byl. Znám Kubu už hrozně dlouho a věděl jsem, že to zvládne. Byl jedním z favoritů, ale těch bylo samozřejmě víc.

Po krásných zážitcích na olympiádě v Turíně jste si už mnoho závodů neužil. Na začátku roku 2007 jste měl hrozivý pád, který prakticky ukončil vaši kariéru. Nechtěl jste zkusit jiný sport?
Tohle mě nelákalo. Sport jsem hodil někde na desátou kolej a začal se věnovat úplně jiným věcem. A ani teď po více než deseti letech mi sport nechybí. Život jsem naplnil jinými aktivitami a jsem za to vlastně moc rád. Mám spoustu práce, která mě baví a za těch několik let profesionálního tréninku mám nasportováno na mnoho let dopředu.

Fanoušek jste však určitě zůstal. Nebo ani to vás nebaví?
To je přesně to, co mi dnes sport říká. Jsem fanoušek a fandím všemu. Nejen skokům na lyžích. Když vidím českou vlajku, snažím se fandit. Moc bych českým sportovcům přál, aby přivezli co nejvíc medailí z Pchjongčchangu.

Je nějaký sport, na který se na hrách těšíte nejvíc?
Neřekl bych. Díval jsem se na časový program olympiády a zjistil jsem, že každý den bude příležitost fandit. Určitě se chci podívat na Evu Samkovou, na Martinu Sáblíkovou, budu sledovat hokej, protože tam by snad mohla být šance na medaili, zkrátka strávím u televize spoustu hodin.“

A co skokani na lyžích? Jak se vlastně závodí v Asii?
Byl jsem na závodech pouze v Japonsku, ovšem můstky v Sapporu jsou na vynikající úrovni. A totéž platí i o zbrusu nových můstcích na olympiádě v Koreji. Jsou hodnoceny velmi vysoko a to je hlavní. Na časový posun, na stravu, vítr či mráz. Tak na to jsou závodníci zvyklí.

Jaký výkon českých reprezentantů byste považoval za úspěch?
Já bych moc přál, aby se Romanovi Koudelkovi podařilo skončit do desátého místa. Nebo alespoň někde kolem patnáctky, tam si myslím, že patří.

Líbí se vám Olympijské festivaly v Ostravě a Brně. Na otevření do Ostravy jste přišel s oběma dcerami a zabruslil si s nimi. Vyzkoušíte něco dalšího?
Holky si to určitě užijí, když bude možnost, ještě přijedeme a vyzkoušíme biatlon, možná curling. Uvidím, co je bude bavit.

Jak se vám líbí čepice raškovka?
Je to skvělý nápad, vynikající forma merchandisingu. Když mě zástupci ČOV někdy vloni v létě oslovili, ihned jsem to uvítal. Říkal jsem, že je to super vzpomínka na dědu a první zlatou olympijskou medaili v české historii zimních olympiád. Je to gesto, které samozřejmě vítám.

JAN HRABÁLEK, JAROSLAV ODSTRČILÍK