Olympijský festival v Ostravě pravděpodobně přivítá sympatickou snowboardistku Evu Samkovou, která na hrách v korejském Pchjongčchangu získala pro Česko třetí olympijskou medaili. 

V neděli dopoledne to prozradil host Zóny Deníku v areálu Olympijského festivalu u Ostravar Arény - primátor Ostravy Tomáš Macura.

V krátkém rozhovoru s šéfredaktorem Deníků Moravskoslezského kraje Martinem Plevou a moderátorkou Pavlínou Wolfovou také naznačil, že by Eva Samková nemusela být jediná z českých úspěšných sportovců, která Ostravu navštíví.

Ostrava vždy byla městem sportu zaslíbené a všichni, kteří na sportovní akce chodí, si je prostě umí užít, ocenil zejména obyvatele města ostravský primátor s tím, že nejde jen o nějaké klišé, prostě to tak je. A připomenul i další letošní velké sportovní akce, jako je například Zlatá tretra, Kontinentální pohár v atletice, Davis Cup s Izraelem.

„Už nyní máme opět přislíbeno pořadatelství Mistrovství světa dvacítek v ledním hokeji na přelomu let 2019/2020,“ prozradil dále.

Kromě sportu ale pochválil i kulturu města a připomněl, že Ostrava v současnosti usiluje o titul European Green Capital 2020 (Evropské zelené město 2020).

„V sobotu návštěvnost Olympijského festivalu v Ostravě končila číslem 41 tisíc, a to bez lyžařských středisek,“ uvedl dále Tomáš Macura na dotaz, zda si myslí, že festivalový park pokoří v návštěvnosti metu 100 tisíc. Na to se mu dostalo jasného souhlasu všech posluchačů v Zóně Deníku.

Závěrem rozhovoru dal přítomným naději, že by do Ostravy už ve středu večer mohla dorazit úspěšná snowboardistka Eva Samková a další reprezentanti.

V neděli dopoledne si areál u Ostravar Arény v doprovodu primátora Macury prohlédl také předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval (na snímku níže uprostřed).

Olympijský festival u Ostravar Arény v Ostravě, neděle 18. února 2018, zprava Tomáš Macura,  Jiří Kejval

A jak vypadala sobota na Olympijském festivalu v Ostravě?

Stánek Deníku, potažmo Vltava, Labe, Media na Olympijském festivalu od sobotního rána ovládly písně Janka Ledeckého. Důvod byl prozaický: výkon jeho dcery Ester, která získala na Olympijských hrách v Pchjongčchangu v superobřím slalomu zlatou medaili. Ledeckého písničku Na ptáky jsme krátký si pobrukovalo i mladší osazenstvo stánku, včetně eskymaček, přestože rok 1982, kdy zpěvák vystupoval se skupinou Žentour, si živě pamatují dnes už jen ti dříve narození…

Okolo poledne se ve stánku tvořila fronta zájemců, kteří se chtěli vyfotit a nechat si vyrobit titulní novinovou stranu Deníku se svou fotografií, stejně jako těch, kteří se nechali zlákat a se vší vervou se odvážně postavili neživému soupeři - biatlonovému trenažéru. Denní rekord, čítající dvě stě metrů za 35 sekund – se ale nikomu po celý den pokořit nepodařilo.

Po obědě pak stánek obléhali hokejoví fanoušci. Do „křesla pro hosta“ totiž usedl hráč HC Vítkovice Ridera Rostislav Olesz. Na usměvavém sympaťákovi mohly nechat oči především ženy a dívky, ale zajímavý rozhovor, který s ním vedli střídavě šéfredaktor Aleš Uher a moderátorka Pavlína Wolfová si nenechali ujít ani muži. Všichni se tak například dozvěděli, že jeho pětiletý syn sleduje olympiádu a fandí hlavně tomu, kdo vyhrává, vzpomínalo se na Zimní olympijské hry v Turíně.

Dvaatřicetiletý útočník pak s jistou nadsázkou vypočítával, proč vlastně hrát hokej… „Balí se na to dobře holky, rychle se vypotí vypité pivo a nechodí se do práce…“ To už se na něj vrhli lovci autogramů, lidé se s ním chtěli fotografovat. Poté zmizel „do práce“. Odpoledne ho čekal diváky v hale tolik oblíbený komentovaný trénink.

Ledová plocha byla od šestnácté hodiny „obsypána“ zvědavými návštěvníky, které stát u mantinelu neodradily ani pořádné rány střílícího puku. Trenéři v jedné fázi tréninku také jmenovitě představili bílo-modré hráče, kteří stříleli do branky v samostatných nájezdech. A ti, kteří ji trefili, byli odměněni potleskem diváků.

Potlesk si zaslouží i moderátorka Pavlína Wolfová, která tráví v barvách Vltava Labe Media víkendové dny v Olympijském festivalu. Známá tvář nejen z televizní obrazovky svým nezaměnitelným hlasem láká kolemjdoucí, aby se zastavili, vyfotili, odpočinuli u kávy či čaje. Zajímalo mě, jak je na tom vlastně sama se sportem…

„Jezdím na prkně a jsem sjezdař. Donedávna poměrně aktivní, jsem navíc strašně závodivá. A když jsem se dívala na jízdu Ester Ledecké, poprvé v životě jsem zažila, co to je fandění. Je v ní něco, co jsem nikdy neviděla, co nikdo nemá – a to je obrovská síla. A protože sama střídám prkno a lyže a vím, co to obnáší, nesmírně ji obdivuju a skláním se před ní,“ vyznala se Pavlína Wolfová.

Přestože, jak sama říká, je spíše zimní sportovec, ráda chodí po horách, leze ferraty. A sport provozují i obě její děti.

„Syn je baseballový reprezentant České republiky a dcera hraje extraligu v softballu. Přestože já jsem kavárenský povaleč a lyžař až za hrob, tak obě moje děti se pustily do sportu, o kterém jsem donedávna nevěděla vůbec nic. A tak už sedm let moje úloha být na tomto světě tkví v tom, že tisknu mezi stehny termosku s nějakým nápojem a sleduju některého ze svých potomků, jak se snaží být nejlepší v republice, ale i v Evropě a ve světě. A dnes si říkám, co asi zažívá Janek Ledecký,“ dodala na závěr Pavlína Wolfová.