„Teď už mě znají lidi spíše podle jména,“ říká v rozhovoru pro Festivalový deník. V pavilonu Z brněnského výstaviště se účastnil slavnostního otevření Olympijského festivalu, jehož atmosféru si pochvaloval, ale zároveň litoval, že se nezdrží déle. Ve 42 letech totiž stále střílí a je v plné přípravě.

Jak bude vypadat vaše blížící se sezona?
Ona ta sezona není blížící, ale už probíhající. Ve střelbě je to jako v tenisu, tam nerozlišujeme roční období. V lednu jsme měli soustředění a závody ve Španělsku a v prvním olympijském týdnu už zase balíme kufry a odlétáme do Kataru. Pak se vracíme, následuje deset dní v Portugalsku, během toho dva závody, takže jak vidíte, sezona už valí na plné obrátky. Pro nás to není nic nového, my to takto praktikujeme už hodně sezon zpátky.

Takže olympijské dění v Pchjongčchangu moc sledovat nebudete?
No v Česku samozřejmě ne, ale internet už dnes máte všude, v Kataru na hotelu jistě naladíme nějaké sportovní kanály, takže o to hlavní zřejmě nepřijdeme. Budu hlavně sledovat dění kolem českého týmu a taky se mrknu na net, co se děje tady v Brně v Olympijském parku.

Takže se vám tady prostředí líbí?
Jasně, je to záslužný počin, uspořádat takovou akci. Výstaviště je podle mě jako stvořené pro podobné záležitosti. Lidi si mohou vyzkoušet zimní sporty, něco málo i z letních, viděl jsem tady třeba malé stoly na stolní tenis a kolem plno zájemců. Je třeba vtáhnout lidi a hlavně děti ke sportu. Mě to fascinuje i z jiného pohledu, my střelci totiž většinou závodíme v komorním prostředí, kam normální diváci moc nechodí. Takže pokud se někde na sportu šustne více lidí, je to pro mě zážitek. Pomůže to přitáhnout hlavně mladé lidi ke sportu a to je podle mě ze všeho nejdůležitější.

Středem sportovního světa je nyní Korea s olympijskými hrami. Jak je to v Koreji se sportovní střelbou?
Parádně. Do jižní Koreje poletíme na Světový pohár v dubnu. Bude to pro nás generálka na zářijový světový šampionát, který proběhne právě tam. Takže mám o to více důvodů se na Koreu zaměřit. Dá se říct, že nejen pro zimní sportovce, ale i pro brokové střelce je rok 2018 ve znamení Jižní Koreje. Uvědomil jsem si to až tady, když jsem viděl olympijskou výzdobu, názvy a korejskou tematiku.

A vy osobně jste v této zemi už střílel?
Jo, to už je ale dávno. Bylo to tuším v roce 2006, ale tehdy ta střelnice byla ještě ve starém hávu, nedávno prošla rekonstrukcí, takže jsem zvědav, jak se mi na ní bude střílet. Každopádně je dobře, že si ji otestujeme ještě na jaře na Světovém poháru a na mistrovství světa na podzim už pojedeme se znalostí tohoto prostředí.

Jaké máte obecné vzpomínky na Koreu?
Mně se tam moc líbilo. Všechno fungovalo, jak mělo, je to velmi vyspělá země a je dobře, že tam Mezinárodní olympijský výbor umístil tyto zimní mry. Pořadatelství je v dobrých rukou, oni jsou organizačně hodně schopní, nikdy tam nebyl žádný vážný zádrhel.

Pár lidí, kteří Koreu navštívili, si stěžovalo, že měli zažívací problémy. Nikoliv proto, že by jídlo bylo špatné, ale proto, že bylo jinak kořeněné a jinak dochucené. Co vy?
Já to mám rád, mně nevadí, že jídla jsou ostrá, naopak se na to těším.

Pojďme ještě k zimní olympiádě, co střelce Davida Kosteleckého ze zimních sportů vůbec baví. Co by si chtěl třeba vyzkoušet na vlastní kůži?
Jako každého Čecha mě asi nejvíc baví lední hokej. Teď jsem v televizi viděl celou řadu záznamů ze slavného Nagana, bylo moc hezké si připomenout největší úspěch českého národního sportu. Docela věřím, že by se něco hezkého mohlo udát i nyní v Pchjongčchangu.

Já bych řekl, že střelec bude mít blízko k biatlonu. Vyzkoušel jste ho?
Kombinace běhu a střelby je velmi zajímavá, tento sport je nyní v kurzu hlavně kvůli úspěchům v posledních letech. To člověka nemůže minout, biatlonu bylo všude plno. Já jsem ho ale nikdy v životě nezkusil, což je možná vzhledem k mé střelecké profesi trochu divné.

Copak, běžky vám nevoní?
Tak to není, na běžkách jezdím a docela rád, ale neměl jsem příležitost to zkusit. O střelbu tady prvoplánově nešlo. Ale stejně si myslím, že bych toho moc netrefil. My brokaři střílíme v klidu, při nízké tepové frekvenci, kdežto biatlonisté přijíždějí na střelnici v zátěži, musejí se vydýchat, zklidnit, soustředit se na pět ran a pak zase upalovat dál. Navíc biatlonové terče jsou na jednom místě, kdežto ty naše létají vzduchem pokaždé na jinou stranu. To je asi ten největší rozdíl. Fakt bych toho v takovém biologickém režimu moc netrefil.

Vy jste zažil letní hry v Pekingu, ale v čínské metropoli se budou konat za čtyři roky i hry zimní. Dovedete si to tam představit?
Moc ne. Nemám ale podrobné informace, jen vím, že je připraven nějaký sofistikovaný systém přepravy do hor. Bude to fungovat. Když si vzpomenu na rok 2008, tak už tehdy tam vše klapalo, jak mělo. Čína se zase posunula dál a organizaci zvládne. Peníze tam nejsou problém.

To se dá tušit, ale za peníze vám sníh nenapadne!
To ne, ale já mám zkušenost ze střeleckého Světového poháru z konce září. Večer při finále bylo dvacet stupňů, ráno pak minus dva a dva cenťáky sněhu. Prý to vyvolaly nějaký rakety, které měly zajistit déšť. A on napadl sníh.