Jak si zatím užíváte roli trenéra?
Přechod byl rychlý, ale jsem rád za šanci a moc si vážím, že jeden z nejlepších tenistů všech dob věří, že mu mohu pomoct. Nyní čekám, až se uzdraví, protože od začátku naší spolupráce nebyl Novak stoprocentně zdravý.

Nedávno se Djokovič podrobil operaci lokte. Máte už nějaké zprávy, kdy se vrátí zpět na kurt?
Ještě jej čeká kontrola u lékaře, na základě které se bude odvíjet zbytek.

Naplňuje vás nová práce?
Zatím je vše čerstvé, máme za sebou pouze jeden turnaj a příprava byla všelijaká. Těším se, až nám odpadnou starosti o zdraví a začneme se věnovat tomu, aby hrál co nejlíp.

Jako hráč jste zápasy hodně prožíval. Jste stejně emotivní i jako kouč?
Když si sednu do trenérského lože, tenis pak vidím úplně jinak, než když jsem se nacházel na kurtu. Myslím si, že je to daleko jednodušší, ale emoce spojené s utkáním prožívám strašně moc. Snažím se však dávat najevo jen ty pozitivní.

V očích fanoušku je Djokovič někdy dost kontroverzní. Už jste stihl poznat, jaký je po lidské stránce?
Na kurtech jsme se potkávali přes deset let a od začátku měli výborný vztah. V posledních letech jsme se sbližovali ještě víc, ale spíš jsme byli kamarádští soupeři. Máme podobnou náturu, tenisem jsme se bavili a vymýšleli různé srandy. Nyní se k sobě dostáváme ještě blíž lidsky a nahlížíme si do „kuchyně“ i osobních životů.

Kolik času vám oproti aktivnější kariéře zabere trenéřina?
Role kouče vyžaduje ještě víc času, než když člověk hraje. Trénování je náročnější hlavně po mentální stránce, protože jako hráč jsem si mohl v poledne odpočinout a večer v klidu usnout. Věděl jsem, že přípravu na další den měl na starosti někdo jiný.

Udržujete se stále v kondici?
Po konci kariéry jsem měl měsíc, dva, kdy jsem vše nechal stranou a odpočíval. Teď už se zase začínám hýbat, trávím čas na kurtu s Novakem. Povolil jsem hlavně ve stravě a dopřál jsem si jídla, která jsem si celou kariéru odpíral. Nemusím se dívat, kdy, co, v kolik jím. Pohyb i hraní mi už ale chybí.