Šestačtyřicetiletý bývalý olympionik se věnuje tréninku mladých pistolářů v Ostravě. Kdo ví, možná je právě mezi nimi nějaký ten budoucí olympijský medailista.

Martine, první otázka - lze střílet z pistole i v zimě?

Dá se to, zrovna ráno jsme měli trénink malorážky. Kluci trénovali rychlopalnou pistoli, ale samozřejmě jsme ve stanu, který je zateplený, takže venku mají jen ruku. Sice v minusových teplotách, které teď panují, to není úplně ono, ale dá se to. 

Co je pro střelce absolutně nejdůležitější?

Klid, rozvaha, psychika. Člověk musí umět zvládat závody psychicky, protože jsou takové, které jsou méně důležité a jsou samozřejmě ty důležitější, jako je třeba olympiáda. Asi se neobejdete bez trochy toho talentu, hlavně však musíte absolvovat nekonečné hodiny tréninku na střelnici. Bez toho to prostě nejde.

Říká se, že i jediná olympijská medaile je splněním snu na celý život. Jak to máte vy?

Stejně. Dá se říci, že se mi tím bronzem ze Sydney splnil sen. Předpokládám, že naši sportovci v Koreji to vnímají podobně. Osobně bych jim to moc přál, protože mám vlastní zkušenost a získat medaili zrovna na olympiádě, to je zkrátka něco zvláštního. 

Co ostravský olympijský festival? Jak se vám líbí?

Ale ano, líbí. Jsem tady prvně a nevím, kolikrát se tady ještě dostanu, ale možná si nějaká sportoviště vyzkouším. Udělalo se tady kus práce. Podle mě je vždycky dobře, když si děti přijdou zasportovat a nevysedávají pořád jen u počítače. Když se pak u nějakého sportu dítě najde a řekne: Hele, tati, tohle mě baví, přihlaš mě na to, tak je to asi ta hlavní myšlenka takových akcí. 

Jaký je vlastně váš vztah k zimním sportům?

Veskrze pozitivní. Mám rád hokej, biatlon, ale prakticky všechny sporty, ve kterých soutěží naši.

Takže u Tenků se bude během olympiády fandit?

Určitě to budu sledovat a fandit. Pokud čas dovolí, rád se podívám na přímé přenosy. Mám za sebou čtyři olympiády, zažil jsem tu super atmosféru a věřím, že podobná panuje i v Koreji. Ale moc našim nezávidím ty tlaky. Třeba naše disciplína je vyloženě technická a je hodně o hlavě. A hlava rozhoduje v mnoha sportech, i těch, co jsou na zimní olympiádě. Ustát tlak není jednoduché. 

Komu budete přát nejvíce?

Všem. Opravdu to přeji všem, protože den, kdy získáte medaili, ten vám nikdy nikdo nenahradí. Ten den pak patří jenom vám a je to úžasný okamžik ve vašem životě. Tedy pokud se zrovna ve stejný den nenajde jiný český medailista (smích).

Zimní sporty máte evidentně rád. Vy sám jste je někdy aktivně provozoval?

Ne. Kdysi jsem hrával jen ping pong a pak přešel na střelbu. Od svých třinácti let se věnuji jen jí. Samozřejmě mě baví lyžování, to ano, ale že bych se tomu věnoval profesionálně, to mě nikdy nenapadlo.

Váš sport by měl na zimní olympiádě nejblíže určitě k biatlonu. Co říkáte na výkony českých reprezentantů?

Nejen biatlon, střílí se například i v moderním pětiboji, i když už ne diabolkami jako kdysi, ale laserem. Všechno se mění, vyvíjí. Ale biatlonisty upřímně obdivuji, protože běhat a do toho ještě střílet, to je neskutečný zápřah. Já sám bych to nedal. My si střílíme hezky v klidu. Biatlonisté jedou ve vysoké tepové frekvenci a musí ji na střelnici zklidnit natolik, aby si neodstřelili naděje na dobrý výsledek. Přesto se jim to daří a navrch jsme zrovna v biatlonu dost úspěšní. Biatlonistům medaile určitě moc přeji.

Vy sám jste si nikdy nevyzkoušel střílet po nějakém běžeckém úseku?

Ne, opravdu ne. Ani z legrace. Bylo by to asi zajímavé, ale asi by to šlo všechno vedle (smích). Dobře vím, jak vypadá střelba na padesát metrů. A teď si vezměte, že se navíc musí bojovat s větrem. Sice puška je trochu dál než pistole, ale dokážu pochopit pocity sportovců na střelnici a před biatlonisty fakt smekám.

Když byla řeč o změnách, ty se dotkly i vaší olympijské disciplíny, je to tak?

No jo, dotkly se jí tak, že ji vyřadili z olympijského programu. Co se dá dělat. Také získávání účastnických míst na olympiádu už probíhá jiným způsobem. Mění se to každým rokem. 

Budete na olympiádě sledovat převážně biatlon, když k němu máte „profesně“ nejblíže, nebo raději jiné sporty?

Nevím, jestli převážně, ale nenechám si ho ujít. Zajímat mě bude i hokej. Musím se přiznat, že během sezony sleduji v televizi nejvíc preferované sporty, jako fotbal nebo hokej. To ale není nic neobvyklého. S výjimkou olympiády snad nikdy neběží v televizi přímý přenos třeba ve sportovní střelbě.

Už jste zmínil tlak, který může některé sportovce provázet. Jak jste ho pociťoval a zvládal vy?

Ke sportu to patří. Hlavně u medailových nadějí. Je na vás upřena větší pozornost než na jiné. Zvlášť, když jde o tak výjimečnou událost, jakou je olympiáda. Musím říct, že různé tlaky, hlavně ty mediální, na mě byly větší v době, kdy už jsem ten olympijský bronz měl, a všichni chtěli, abych to zopakoval. Samozřejmě já taky, ale někdy bylo fakt obtížné ten mediální tlak snášet. Dokonce se v jednu chvíli zvažovalo, že kvůli tomu snad ani nebudeme mluvit s vámi novináři (úsměv), ale tak daleko jsme dojít nechtěli. 

I když se to nezdá, střelci musí mít také dobrou fyzickou kondici, je to pravda?

Rozhodně. Dobrá fyzička je zapotřebí. Už jen proto, že vás během kariéry čekají mnohahodinové přelety za závody typu mistrovství světa nebo právě olympiády. Určitě je dobré mít fyzičku i pro ten pocit, aby se vaše tělo cítilo dobře, což pak pozitivně ovlivňuje i psychiku. A ta pak rozhoduje. 

A jak se tedy střelci utužují?

Sportovní střelba je strašně individuální sport, takže každý to má jinak. Někomu vyhovuje posilovna, jinému běh. Vím, že Kačka Emmons (trojnásobná olympijská medailistka) i Matt (její manžel Matthew, americký reprezentant) hodně běhali. 

Míváte třeba nějaké kondiční soustředění?

Během mé aktivní kariéry jsme měli. Jednou ročně jsme vyráželi na hory. Na běžky. 

A vy osobně máte raději běžky nebo sjezdovky?

Na běžkách byla větší sranda (smích).

Czech Team