„Už to můžu říct, tohle byl můj poslední zápas za nároďák,“ hlesl po utkání.
Útočník brněnské Komety a kapitán reprezentace debutoval v národním mužstvu v sezoně 2004/05. S týmem České republiky vybojoval stříbro a bronz z mistrovství světa a také bronz z olympijského turnaje v Turíně 2006.
Po prohraném utkání o třetí místo mu pochopitelně moc do řeči nebylo. Češi na turnaji nehráli špatně, srážela je však produktivita. To se v rozhodujících momentech s Rusy a Kanaďany projevilo do konečného skóre, byť proti Kanadě se čtyři vstřelené góly jistě cení. „Jenže nesmíte jich dostat šest,“ pokrčil rameny Erat. „To je prostě moc. Všichni cítíme, že je to obrovská škoda. Měli jsme jedinečnou šanci na olympijskou medaili a je pryč,“ kroutil hlavou.
Produktivitu zase tolik neřešil. „Pořád se mluví o naší ofenzivě, ale když se vyhrává, třeba 1:0, tak to přece nevadí. Důležité je vyhrát,“ upozornil.
Mužstvo ocenil za příkladnou bojovnost. „Nechali jsme na ledě všechno, kluci se vydali na maximum. Podle mě jsme se herně Kanadě vyrovnali. Předtím i Rusům. Určitě jsme tady měli na medaili. I na to vyhrát turnaj. Bohužel to nevyšlo a mrzí nás to,“ zopakoval.
Co říkal na moment, kdy jeho parádní trefu na 3:5 muži v pruhovaném po konzultaci s videorozhodčím neuznali? „Já to přesně neviděl, takže nevím. Branka neplatila, a tak to prostě je,“ poznamenal po duelu s Kanadou (4:6).
Po turnaji, který jeho tým rozehrál skvěle (tři výhry ve skupině, postup přes USA ve čtvrtfinále), cítil velkou hořkost. „Měli jsme všechny předpoklady získat tady zlato. Dali jsme do toho všechno, ale nevyšlo to. Jsme strašně zklamaní,“ rozloučil se.
