„Tohle bych nepřál nikomu. Skončit čtvrtý, to je to nejpitomější umístění, jaké může být,“ ulevil si.
Veškerá dřina přišla vniveč. „Zbytečné tři týdny. Jsou to strašné pocity. Co k tomu říct? Obrovská škoda. Dřeli jsme se tu a teď musíme koukat, jak Kanadě předávají medaile,“ kroutil nevěřícně hlavou.
Když si vybavoval sobotní zápas, napadlo jej, kde se lámal? Co se dalo udělat jinak? „Vlastňák, který jsme dostali v přesilovce, to se nemělo stát. Klíčový byl ale podle mě druhý gól Kanady. Srovnali jsme, těšili se na obrat a deset vteřin na to si necháme dát gól,“ zlobil se.
„Pak už jsme hráli proti v pohodě hrajícím Kanaďanům a tlačili zápas do kopce,“ věděl dobře, že je zaděláno na malér.
Přesto se Češi mohli vrátit do utkání, kdyby rozhodčí uznali regulérní branku Martina Erata.
„Rozhodčí nemá cenu komentovat. V semifinále to bylo to stejné a gól uznali, dneska ne. Fauly na nás se tu moc nepískaly, rozhodčí tady neměli jednotný metr. Ale to už je teď jedno. Jsme naštvaní, jedeme domů bez medaile a vzpomínat na to rádi nebudeme,“ zakončil nakvašeně.
