„Znamenalo to pro nás hodně a máme krásný pocit. Od začátku jsme věděli, že to uděláme, pokud vyhrajeme,“ svěřil se slavný útočník Ilja Kovalčuk.

Ruský tým sice porušil pravidla Mezinárodního olympijského výboru, to ale bylo hráčům i trenérům zcela jistě úplně fuk. Oni svou korejskou misi splnili.

POZOR, VOLÁ PUTIN

Že ruští hokejisté nehráli jen o medaile, ale o něco víc, ostatně potvrdil i sám prezident Vladimir Putin, který hned po finálovém mači telefonicky blahopřál hlavnímu kouči Olegu Znarokovi. „Vladimir Vladimirovič mi volal přímo na střídačku, bylo to hezké,“ popsal úspěšný trenér.

Kreml sledoval výsledky sborné velmi pozorně. Všem dal předem jasně najevo, že v Koreji nehrají jen za sebe, ale za celou poníženou zemi.

Rusko kvůli dopingovému skandálu nesmělo na hry v Pchjongčchangu vyslat vlastní výpravu, startovat tam mohli jen vybraní reprezentanti pod poněkud bizarní hlavičkou „Olympijští sportovci z Ruska“. Nesměli nosit státní vlajku, nehrála jim hymna.

Od začátku bylo jasné, že právě hokejisté mají na olympiádě hájit pošramocenou ruskou čest a ukázat světu, zač je toho loket.

Také to tak nakonec dopadlo. Kovalčuk a spol. se podle očekávání probili do finále, v němž překvapivě narazili na Němce. Outsider odehrál famózní zápas, ještě necelou minutu před koncem senzačně vedl 3:2. Sborná ale kritickou chvilku obdivuhodně zvládla, vyrovnala a v prodloužení rozhodl Kirill Kaprizov.

SPLNĚNÝ SEN

„Zlatá medaile je odpověď na všechny pochyby. Šlo o nejdůležitější zápas mého života,“ přiznal přísný trenér Znarok. Do národního týmu vybral skoro výlučně hráče Petrohradu (který sám trénuje) a CSKA Moskva. Sázka na osvědčené klubové vazby se vyplatila, sehraní Rusové byli na turnaji skutečně nejlepší.

Klíčoví hráči se po utkání netajili tím, jak moc důležité pro ně bylo vyhrát právě na tomto turnaji. „Je to dobré pro Rusko, pro ruský hokej, pro každého. Snil jsem o tom od pěti let,“ prohlásil Kovalčuk.

Další slavný veterán a kapitán ruského týmu v Koreji Pavel Dacjuk vstoupil v 39 letech do Triple Gold Clubu pro hráče, kteří vyhráli zlato na olympiádě, titul mistra světa i Stanley Cup. „Hrát za svou zemi je nejvíc. Splnil se mi sen, teď už žádný nemám,“ povídal dojatý Dacjuk.

Že na hrách v Pchjongčchangu nehráli borci z NHL, takže především Kanaďané a Američané mohli do Koreje vyslat jen jakási reprezentační „déčka“? Že bez nejlepších hokejistů světa neměl olympijský turnaj prestiž a úroveň? S tím na Rusy nechoďte.

Oni měli jasný cíl po posledním zápase si navzdory zákazům zazpívat svou hymnu. A to se sborné podařilo. Ruský hokej ukázal svou sílu, ostatně na olympijské zlato se načekal dlouhých 26 let.