Štafetový závod před dvaceti lety rozbíhal Petr Garabík, následovali Ivan Masařík, Roman Dostál a Zdeněk Vítek. V cíli z toho byla pátá příčka. Dosud nejlepší výkon mužské štafety. „Já už si ten závod moc nepamatuji, ale spokojenost byla velká,“ usmívá se Ivan Masařík.

Česká biatlonistka Markéta Davidová se chystá ke střelbě
Biatlonistky skončily ve štafetě osmé, Davidová zářila. Zlato slaví Švédky

Výkon všech členů

Jilemnický rodák absolvoval čtvery olympijské hry. Jeho nejlepším výsledkem je čtvrté místo ve vytrvalostním závodě v Naganu. Se štafetou byl postupně sedmý, dvanáctý, čtrnáctý a pátý.

Štafety mužů na OH
1968 - Češi nejeli
1972 - 12. místo
1976 - 9. místo
1980 - 11. místo
1984 - 6. místo
1988 - 11. místo
1992 - 7. místo
1994 - 12. místo
1998 - 14. místo
2002 - 5. místo
2006 - 6. místo
2010 - 7. místo
2014 - 11. místo
2018 - 7. místo
2022 - stažena (klasifikována jako 19.)

Štafetové závody absolvoval třikrát s Jiřím Holubcem a Petrem Garabíkem. Dvakrát byli jeho parťáky Tomáš Kos a Zdeněk Vítek, jednou Roman Dostál a Martin Rypl. „Asi se nedá říct, že bychom byli za celých těch deset let vždycky parta,“ ohlíží se Masařík. „Biatlon je individuální sport. Při štafetách jsme spolu fungovali a nijak jsme neřešili, jestli jsme nebo nejsme parta. Jde o to udělat vše pro tým. Vy můžete chtít odevzdat maximum, ale když vám to ten den nevyjde, můžete se snažit jak chcete,“ dodává z vlastní zkušenosti záludnosti týmového závodu.

Norští lyžaři Johannes Hösflot Klaebo (vpravo) a Erik Valnes vyhráli 16. února 2022 na olympiádě v Pekingue sprint dvojic.
Fenomenální Klaebo obhájil zlato ve sprintu dvojic. Češi se do finále nedostali

Pro úspěch štafety se musí sejít kvalitní výkon všech členů. „Ve štafetě je to vždycky i o těch dalších třech,“ potvrzuje Masařík. „Nevím, jestli jsem pociťoval přímo nervozitu, ale vždycky jsem chtěl zajet co nejlépe, abych týmu pomohl. Štafetu musí zajet všichni čtyři dobře. V českých poměrech to tak prostě je, že se to musí povést každému.“

Čtyřiapadesátiletý bývalý biatlonista zažil i do letoška nejhorší výkon štafety. Shodou okolností čtyři roky před historickým úspěchem. Pociťoval rozdíl závodů na východě a západě? „Mně to bylo vždycky jedno. Jestli jsem v Asii nebo v Americe, to jsem neřešil. Největší rozdíl byl v tom, že v Americe jsem byl o čtyři roky starší,“ pousmál se Masařík.

V průběhu absolvovaných olympijských her již zažil Ivan Masařík technický sníh, ale tehdejší technologie byly ještě poměrně jednoduché. „Samozřejmě, že areály nebyly vybaveny obrovskými úložišti na technický sníh. Ta se začala budovat až později. Všude byla připravena sněžná děla, která připravovala sníh přímo na tratě, nebo se vozil sníh z vyšších poloh,“ vzpomíná.

Filip Pešán
Peking jako odraz reality. Český hokej tápe, vyhazov Pešána ale smysl nedává

V Pekingu se však většinou závodí pouze na technickém sněhu, i když v posledních dnech v Číně konečně také nasněžilo. „Určitě je tam rozdíl v mazání lyží. Ale konkrétněji vám odpovědět nemohu, protože se v servisu nepohybuji,“ přemítá Masařík. „Jsem ale přesvědčen o tom, že v těch velkých mrazech to pro závoďáky není vůbec nic jednoduchého. Sníh je tupý, musíte se stále tlačit dopředu a člověk na trati ztrácí síly o hodně dříve. Nehledě na zmíněný velký mráz, který tam panuje.“

Sám podobné mrazy také zažil: „V Lillehammeru také panovaly mrazy někde kolem patnácti, dvaceti stupňů. A pamatuji jedno mistrovství světa ve Finsku, kde jsme čekali skoro týden, než jsme mohli začít závodit. Tenkrát tam bylo stále nějakých minus pětadvacet a víc.“

V podobně mrazivém počasí je především velmi těžká střelba. Například Markéta Davidová si postěžovala na zcela zkřehlé prsty, mužská štafeta na nezvládnutou střelbu doplatila fatálně. „Devadesát devět procent lidí si to nedovede vůbec představit,“ má pochopení pro své nástupce Masařík. „Když přijedete na střelnici a máte zmrzlé prsty, vůbec necítíte spoušť, pomalu nemůžete vyndat zásobník, případně při štafetách přebíjet, je to potom všechno nesmírně obtížné.“