Slovensko má po dnešku už čtyři zlaté medaile ze zimních olympiád. Důvod k oslavě? Nepochybně. Borovička tekla proudem a moc nechybělo, aby bouřlivý jásot davů neuvolnil v Tatrách nějakou tu lavinu.

Středeční placka slalomářky Petry Vlhové se sice leskne stejně královsky jako trofeje Anastasie Kuzminové z předchozích tří her, skrývá se za ní stejná dřina, ale přesto je – alespoň v očích části fanoušků – jaksi „slovenštější“.

Zlato měl jen chvilku. Shaolin Sandor Liu byl na olympiádě diskvalifikován
Olympijský skandál: Jak tohle může být zlato? Svět se spojil proti Číně

Vysvětlení je prosté. Biatlonistka Kuzminová, která si přivezla po jednom zlatu z Vancouveru, Soči i Pchjongčchangu, sice válčila a vítězila pod slovenskou vlajkou, ale její ruský původ zůstával – tu více, tu méně zjevně – příčinou rozpaků i svárů.

Naopak Vlhová je stoprocentní dievča z Liptovského Mikuláše a během volna se jí dělají boule za ušima z bryndzových halušek od její mámy. Chápete ten rozdíl?

Kdo je nejoblíbenější?

„Pro mě, pro mou zemi a pro mou rodinu je to něco obrovského,“ povídala dojatá vítězka včerejšího slalomu v Jen-čching a na krku se jí houpala vysněná medaile.

Média pod Tatrami se zatím předháněla v hledání co nejvýstižnějších superlativů. „Nejúspěšnější a nejoblíbenější slovenská sportovkyně nám všem udělala neskutečnou radost,“ rozplýval se deník Sme a citoval hokejovou legendu Mariána Hossu: „Je famózní, co dokázala pro naše malé Slovensko!“

Ester Ledecká poprvé v hledáčku Deníku, 17. února 2011, Evropský zimní olympijský festival mládeže v Liberci (konkrétně v Rejdicích na prkně)
Ledecká připomněla zlatý úspěch z dětství. Chci ty fotky, volal dojatý otec

Ruku na srdce – o Kuzminové se takhle nadšeně nepsalo a nemluvilo. Rozhodně ne jako o nejoblíbenější reprezentantce našich východních sousedů, byť z dosavadních devíti zimních medailí Slovenska od rozpadu federace jich právě ona získala hned šest. Jistě, byla oslavována, uctívána, oceňována. Přesto byl znát i jistý odstup.

Nyní sedmatřicetiletá matka dvou dětí se narodila v sibiřské Ťumeni ještě za dob Sovětského svazu. Její bratr Anton Šipulin je rovněž špičkovým biatlonistou (pro Rusko pomohl získat dvě olympijské medaile ve štafetě), mladou Nasťu ale z reprezentace vyhnala jednak nespokojenost s tréninkovými metodami a osobní konflikty, jednak láska. Vzala si rusko-izraelského běžkaře Daniela Kuzmina a zabydleli se spolu na Slovensku.

Neuvážená slova

To od roku 2008 reprezentovala a byť brzy začala z olympiád a světových šampionátů vozit celé náklady trofejí (a při medailových ceremoniálech snaživě zpívala o tom, jak se nad Tatrou blýská), pod povrchem bublalo skryté jezírko nesnášenlivosti.

Stačilo málo a nevole vyřinula na povrch. Každý nezdar Kuzminové byl veřejností podrobně pitván a rozebírán. A když jí na hrách v Soči v rozhovoru pro zahraniční agentury ulétlo, že „vyhrát zlato v mé rodné zemi je velká věc, protože mám sice slovenský pas, ale stále jsem Ruska“, vybuchla sopka nepřátelství. Medailová hrdinka to slízla ze všech stran a na čas přestala komunikovat s většinou slovenských médií.

Český reprezentant ve snowboardcrossu Radek Houser.
Snowboardcrossové prokletí. Houser musel do karantény, Hopjáková se zranila

Čas spory zahladil, ale jizvy zůstaly. „Mrzí mě, že mě nepozvali ani jako konzultantku,“ posteskla si Kuzminová před hrami v Pekingu. Kariéru ukončila, ale o její zkušenosti prý není valný zájem.

Bezprostřední a usměvavá Vlhová je zkrátka mnohem víc „šampionkou všech Slováků“. Zaslouží si to, už dlouho patří ke světové extratřídě (dokázala vyhrát mistrovství světa v obřím slalomu a stát se celkovou vítězkou Světového poháru). Jen je docela poučné sledovat, jak pro řadu lidí ani dnes není zlato jako zlato.