Předkrm olympijského turnaje v Pekingu je minulostí, nastává čas naservírovat na stůl hlavní menu. Úvodní pokrm nakonec zachutnal, i když nutno říct, že k dokonalosti to mělo ještě hodně daleko. I přesto je světlo na konci tunelu stále v dohledu a český tým v generálce před play-off obstál. 

Slova optimismu se však po úvodním představení národního týmu hledala velice složitě. Parta Filipa Pešána si v Pekingu střihla pořádnou ostudu, když podlehla premiantům mezi olympijskou smetánkou Dánům a tisíce kilometrů vzdálené fanoušky u televizních obrazovek tak rozhodně nepřesvědčila. 

Byl to výkon, který jsme z letošních vystoupení na mezinárodní scéně již dobře znali. Žádné góly, velké mezery v obraně a celkový obraz hry jednoduše bil do očí. Čtyři desítky rádoby střeleckých pokusů nic nezměnily na tom, že národní tým stal hned v úvodu turnaje před dalším fiaskem.

Sázka na vabank a kýžené ovoce se dostavilo 

Lodivod reprezentace i kapitán Červenka uklidňovali rozčílené fanoušky, a tak trochu vsadili vabank, když přislíbili brzký návrat lepších zítřků. Buď to vyjde a my budeme za hrdiny, nebo se to celé pokazí a dny trenéra Pešána na lavičce národního týmu budou možná definitivně sečteny. 

Fakt, že čtyřiačtyřicetiletý reformátor tuzemského hokeje rád dráždí hada bosou nohou, je všeobecně známo. Hazard mu zkrátka není cizí a problém mu nedělá ani vytáhnout nevyzkoušené trumfy z rukávu. Nějaké pocity strachu byste u něj hledali marně. Tedy aspoň navenek.

V hloubi duše rozhodně klidný nebyl. Druhá prověrka proti houževnatým a neúnavným Švýcarům, kteří navíc už na loňském šampionátu v Rize ukázali, že si s českým výběrem umí poradit, vypadala na papíře ještě mnohem složitěji než úvodní dánský test. 

A také se tak stalo. Zápas se zemí helvétského kříže měl od začátku napsaný jasný scénář: vyhraje ten šťastnější. Zrovna štěstí se však v posledních letech na českou stranu příliš nehrnulo, takže musel přijít takový malý zázrak seshora. 

Vlastně ne, nemusel. V brance totiž stál fantastický Šimon Hrubec, jenž si to nejlepší ze svého repertoáru schoval až na klíčovou nájezdovou loterii, ve které postupně vychytal všechny švýcarské pokusy a daroval tak do šuplíku národního týmu dva body s hodnotou 24 karátového zlata. 

Čeští hokejisté se podruhé narodili a konečně se v mrazivém pekingském prostředí mohli uvolněně nadechnout. Hrozivá vidina dvou porážek a potenciálního posledního místa se aspoň na chvíli odložila stranou. Pešánův plán, jak utéct hrobníkovi z lopaty, vyšel. Sice až na poslední chvíli, ale vyšel. 

Skalp Rusů chutná, ale zajíci se počítají až po honu 

Na nějaké plácání po zádech však nebyl čas, hned na druhý den se hokejisté vrhli do závěrečného měření sil v základní skupině. Do cesty se tentokrát postavila dosud neporažená ruská mašina, cestující napříč Transsibiřskou magistrálou až do Pekingu pro zlatou obhajobu. 

A pohled na čísla ruských olympioniků nevypadal vůbec hezky. Dvě vítězství v řadě sice mohla už leccos napovědět, avšak nula svítící v kolonce obdržených branek za 120 minut hry byla hotovým strašákem. Ještě když vezmete v potaz střeleckou mušku českých hokejistů. 

Jenže olympijské motto hrdě hlásící, že pod pěti kruhy se může stát úplně cokoliv, jako by snad někdo nalepil do kabiny národního týmu. Gólů na ruské straně přibývalo, ale světě div se, ono číslo úspěšných zápisů rostlo i na české straně. Suma sumárum, tento zápas musel bavit! 

Deset branek v základní hrací době, nejprve vedení 4:2, poté nepochopitelný výpadek a ruský obrat na 5:4. Zdálo se, že milovníci kritiky budou mít opět své pré. Ale to by národní tým nesměl záhy vyrovnat a v prodloužení celý tento hokejový kolotoč zakončit vítěznou trefou na 6:5. 

Klobouk dolů, pánové. Takový skalp, navíc proti věčně nenáviděným východním (ne)přátelům, se do psychicky vachrlatých duší jednoznačně hodí. A nám tady v Česku také velice pěkně zachutnalo. Olympijská křivka rázem nabrala stoupajícího charakteru a navrátila tak národnímu týmu naději do dalších dní. 

Nyní bude třeba zregenerovat, nabrat veškeré zbylé síly a pustit se znovu do práce. Jinými slovy turnaj v Pekingu začíná až osmifinálovým duelem. To všechno, co se tu před pár dny odehrálo, bylo sice zejména ve svém závěru krásné, ale potlesk po zvládnuté bitvě s Rusy si tu nikdo moc dlouho pamatovat nebude.

Vzpomínat se ostatně bude jen na to, s jakou vizitkou čeští hokejisté Dálný východ opustí. Čas zúčtování právě začíná. Pešán hraje o hodně, český hokej ještě o mnohem více.