Tuzemské hráčky (moc jich nebylo) sledovaly naganské zápasy svých šťastnějších kolegyň jen na dálku. Že by i české hokejistky jednou mohly startovat na nejprestižnější světové scéně? Utopie. „Na Nagano si samozřejmě pamatuju. Tenkrát ještě nebylo takové povědomí o ženském hokeji, zvýraznilo se to až o několik let později,“ vzpomínala ostřílená útočnice Alena Mills, kapitánka ženské reprezentace.

Tomáš Paul v úvodním utkání olympijského turnaje smíšených dvojic v curlingu.
Velký obrat na úvod olympiády. Manželé Paulovi udolali obhájce bronzu

V únoru 1998 jí nebylo ani osm let a válela v klučičích týmech v Kolíně a v Kutné Hoře. Asi ani ve snu by ji tehdy nenapadlo, že jednou povede české hokejistky při jejich olympijské premiéře. Jenže je to skutečnost: Millsa spol. nastupují dnes brzy ráno od 5. 10 hodin ráno našeho času v Pekingu proti domácím Číňankám. Takové „Nagano“ tuzemských hrdinek s hokejkami…

Zájem roste

„Přála bych si, aby naše výkony přispěly k tomu, že si dnešní mladé holky budou říkat, že chtějí hrát jako Peslarová, Křížová a další,“ pousmála se Mills. Jména opor národního týmu možná budou brzy skloňovat i fanoušci po celé zemi . Premiérový start Češek na olympiádě jen povzbudí zájem publika, zažehnutý listopadovým triumfem v kvalifikaci. „Určitě vnímáme, že od té doby, co se povedla kvalifikace, se o ženském hokeji víc píše a mluví. Navíc i na svazu je vidět pohyb dopředu, objevila se spousta nápadů, jak ženský hokej vylepšit a posunout,“ hřeje reprezentačního trenéra Tomáše Pacinu.

Češky startovaly na mistrovství světa poprvé v roce 1999 (v nižší divizi). O účast na olympiádě marně usilovaly od Turína 2006, jejich výkonnostní ztráta na elitu však tehdy ještě byla propastná. Žádná propast však není tak obří, aby ji nešlo tvrdoua postupnou prací překlenout. Od roku 2016 hrají české hokejistky v elitní skupině MS a teď to konečně vyšlo i s olympiádou.

Hokejový obránce Libor Šulák se chystá na svoji olympijskou premiéru.
Světoběžník na olympiádě. Šulák se těší na vrchol kariéry

„Je to splněný sen několika generací hráček,“ přitakává Mills. Kromě Číňanek její tým čekají postupně Švédky, Dánky a Japonky. Ze skupiny postoupí do čtvrtfinále tři nejlepší celky, což je cíl, který by Češkám neměl uniknout. A pak? „Chceme se pokusit o medaili,“ netají kapitánka.

Táhnout za jeden provaz

O favoritkách na zlato není třeba dlouze spekulovat. „Potravní řetězec“ v ženském hokeji je celkem přehledný: na vrcholu jsou Kanaďanky a Američanky. Pak dlouho nic, pak Finky a po nich (možná) Rusky. Do těchto míst by se rády vyšvihly i Češky, ovšem o jasných vládkyních ledových kolbišť není pochyb. V dosavadní historii se stalo pouze dvakrát, že ve finále olympiády či mistrovství světa nehrály oba zámořské celky.

Tak vysoko tuzemské reprezentantky nekoukají, alespoň prozatím. Rozhodně ale v Pekingu nejsou v pozici neznámých outsiderek. Jádro týmu je dlouho pohromadě a má dostatek zkušeností ze zápasů s elitními soupeřkami. „Už o nás vědí, že můžeme hrát dobře. Posunuli jsme se,“ upozorňuje Pacina. „Chceme se soustředit na vlastní výkon. Všechny čtyři lajny musí táhnout za jeden provaz a dodržovat filozofii naší hry,“ dodává český trenér.

Sdruženář Tomáš Portyk.
Nervy z testů. Raději už bych byl v Pekingu, říká sdruženář Portyk

Postarají se hokejistky o další zápis do historie?