Svoji zlatou trojku – trenéra Petráska, servismana Fouska a doktora Koldovského nazval lyžař Lukáš Bauer čerstvě Golden teamem, Zlatým tým.
S jeho podporou by chtěl dojet v běžecké stopě ke zlatu. „Sen? Každý chce být na nejvyšším stupni, nejradši na olympiádě. Já nejsem výjimkou,“ zopakoval včera nejvyšší ambice pro Vancouver. „Ale mám i jiné sny. Spokojenou rodinu,“ dodal vzápětí se smířlivým úsměvem, adresovaným prostřednictvím televizní kamery domů na Boží Dar.
Jste spokojen s 9. místem na klasické patnáctce světového poháru na začátek sezony, že?
Po výpadcích v říjnu byl výsledek malým zázrakem. Já chci jít do závodu s tím, že bojuju o vítězství. Teď jsem se připravoval, že i dvacáté místo bude výborné.
Trať na finském severu v Ruce musíte mít rád?
Poprvé v kariéře jsem tam byl na stupních, vyhrál jsem tam taky, poprvé oblékl žluťáka pro lídra seriálu. Ale stejně nepatří mezi mé oblíbené. Teď byla stopa hrbolatá a ledovatá, nic co bych si představoval ideálně.
Jak jste sledoval soupeře?
Bral jsem to jako test, radši než se chystat jen tréninkem na Davos (další závod 12. 12., pozn. red.). Na ostatní jsem nebral ohled. Začátek je vždy takový, že výsledky bývají divoké. Asi v půlce prosince vyjde na světlo, kdo bude nebezpečný.
Tréninkové dávky „berete“ už stejné?
Moc se neliší před každou sezonou. Okolo osmi set hodin tréninku, asi deset tisíc kilometrů.
Jak budete pokračovat?
Ještě je třeba najet nějaké objemy a ne ladit.
Do Davosu se tedy těšíte?
Nepodařilo se mi tam loni odzávodit, přijeli jsme z 3300 metrů výšky a bylo z toho devatenácté místo. Jinak jsem tam byl i čtvrtý, to se dá. Letos se to třeba zlomí. Teď ale myslím na Tour de Ski.
To znamená, že vás čeká víc sprintů. Prolog, pak Praha. Pojedete i povánoční sprint ve Varech?
Letos se začíná později na Tour de Ski, rád si zajedu v centru města, bude to ostrý trénink.
Kam myslíte v Tour de Ski?
Pomýšlím na stupně vítězů v celkovém hodnocení. Oproti loňsku mi skladba víc vyhovuje. Včetně závěrečného stoupání na Alpe di Cermis, tam můžu získat.
A to olympijské zlato, nejvíc si věříte na závěrečném maratonu?
Padesátka klasicky s hromadným startem je v mých očích bráno jako hlavní, kde mám teoreticky největší šance. Pokud se podaří potrénovat a zůstat zdravý, můžu být nebezpečný i v ostatních závodech. Cením si jakékoliv medaile, ale mám rád vysoké výzvy, a to je zlato.
Kde jsou naděje štafety? Zbylí parťáci zatím nezajeli.
Počítám, že chci jet štafetu i na olympiádě. Šance je předčasné hodnotit. Nevyrovnanou výkonnost způsobuje trénink na ledovci v říjnu, to se pak táhne dlouho. My vyhráli v Davosu 2007 a pak jezdili celý zbytek sezony dobře. Tam se ukáže.
Vyhýbáte se lidem, abyste znovu neonemocněl?
Dávám si pozor, teď v letadle to nešlo.
Co říkalo tělo v závodě po nemoci doktoru Koldovskému?
Závod byl hodnocen kladně, nezjistili jsme problém. Do ukončení ochranného režimu mě trápily průdušky.
Pořád platí, že na mistrovství světa na Holmenkollenu 2011 končit nehodláte?
Ano, to by byla přece příjemná zpráva pro soupeře.