Od zvláštního zpravodaje Deníku

Česká brankářská jednička pro hry je v pohodě. Základní díl pro tvoření úspěchu na jedenadvacáté zimní olympiádě. Tomáš Vokoun přijel i s novou maskou, k tomu přestalo nad Vancouverem i pršet.

„Je to moje nejoblíbenější město. Většinou, když sem přijedu, tak je hezky. A hala je tady pěkná,“ rozpovídal se gólman hokejové Floridy, který má nejvyšší úspěšnost zákroků letošní NHL.

Liga má pauzu, olympiáda hokejistům začíná…

Atmosféra je tady, jsem s jiným týmem, jinými kluky. Cítím se dobře.

Máte v hlavně Slovensko, nebo spíše celý turnaj?

Normálně se připravuji na zápas. Důležité je vstoupit do turnaje dobře, to je pro mužstvo příjemnější.

Máte nastudované soupeře?

Většinu hráčů znám, ale pro mě je důležitější, v jaké jsem pohodě já. Pokud se cítím dobře, tak je mi úplně jedno, kdo proti mně nastoupí. Že bych třeba nespal, jestli bude hrát Gáborík, tak to ne. Soupisky znám, ale podrobněji je ani zranění nesleduji. Kvůli tomu nebudu listovat v novinách.

V jakém stavu jste se přivezl do Vancouveru?

Docela v dobrém. Když se daří, tak je sezona lehčí. Mám samozřejmě pár maličkostí, ale ty má každý. Nějaká naraženina je normální.

Je pro brankáře úvodní utkání na turnaji důležitější než třeba pro hráče v poli?

Určitě.

Ale času na sehrání moc nemáte…

Je tu dost kluků, kteří jsme spolu už dřív hráli. Víme, že každé utkání bude důležité.

A také nájezdy, které mohou hodně ovlivnit?

V NHL je to asi něco jiného, jde o bod, ale tady vás samozřejmě mohou vyřadit. Doufám, že nebudou, to je loterie.

Brankáři hodně komunikují s hráči před sebou. Dáte si kvůli tomu tady nějaké společné sezení?

U nás to je docela jednoduché. Důležité je mluvit. Když já nevidím, tak oni zařvou a pomůžou mně a obráceně.

Jak přistupujete vy ke komunikaci?

Já hodně křičím. V posledních dvou zápasových dnech jsem ztratil hlas. Když něco vidím, tak je důležité na obránce křičet.

Nelekají se vás spoluhráči?

Já nevím. Vždycky jsem si myslel, že až tak neřvu. Teď jsem se ale dozvěděl, že když mě Ballard seknul do hlavy, tak že jsem to měl za moje řvaní (smích).

Uklidňuje vás komunikace?

Spíše si ventiluji nervozitu, když se něco děje, tak člověk nemá čas myslet na blbosti, soustředí se na hru. Prostě mě to uklidňuje. Křičím, i když to není důležité.

Doma taky?

Tam ne, to jen při hře. V soukromí na nikoho nekřičím, ale každý se občas naštve. Jsem normální průměrný člověk.

Na ledě takový režisér?

To nevím (smích).

Na olympiádu jste si přivezl nově přemalovanou masku…

Zavolal mi člověk, že dostal číslo, že mi bude stříkat helmu na olympiádu. Tak se mě zeptal, co tam chci.

A to bylo?

Jen dvě maličkosti. Nemám rád bílo kolem mřížky a ještě jsem mu řekl, aby tam dal něco, co koresponduje s českými znaky. V podstatě to udělal sám. Já si na tohle nějak zvlášť nepotrpím.

Jste spokojený s výsledkem?

Maska je hezká, je velice pěkná. Je vidět, že nastříkání je blýskavé a více načinčané.