Usměvavá, vtipkující, okouzlující. Taková je Věra Čáslavská těchto dní.

Ona, nejúspěšnější sportovkyně české a československé historie – sedm triumfů na olympiádách, čtyři na mistrovství světa.

Po letech v ústraní se tato dáma vrací na veřejnost a bedlivě sleduje své pokračovatele, kteří budou v únoru bojovat na zimní olympiádě ve Vancouveru.

„Myslím, že toto bude pro nás hodně úspěšná olympiáda. O tom jsem přesvědčená,“ říká jistým tónem v hlase.

Kolik medailí tedy získáme?

Počkejte, musím to sesumírovat. Jedna zlatá, jedna stříbrná. Neříkám kdo… potom… Tři zlaté a dvě stříbrné.

A kdo si je poveze domů?

To už si všichni dají dohromady, to je jednoduché (smích).

Myslíte, že po Kateřině Neumannové, která zazářila v Turíně, nyní přijde čas Martiny Sáblíkové?

Rozhodně! Já Sáblíkové moc fandím. Je to ohromně silná osobnost. K tomu je ještě křehká z hlediska vizuálního. U ní to je rozpor. Ona je křehká, ale přitom má pevnou vůli, je fantastická a skromná. Vždycky se přihodí nějaký zázrak a ona se tady objevila jako kdyby spadla z nebe.

Je tedy výjimečná?

Ona dokáže neskutečné věci, na rozdíl od Seveřanek, které mají podmínky, ovály, stadiony. Stejně se jí koukají na záda, to je fantastické.

Dá se říct, že je vaše oblíbenkyně?

Je, je. Vůbec se s tím neskrývám. Ona je hodně velká sportovkyně.

Olympiáda startuje za tři týdny. Jak ji budete prožívat?

U televize prosím pěkně.

Pravidelně?

No jasně. Už jsem si vybrala v programu. Mám napsané přesně hodiny zahájení, kdy budeme vztyčovat naši vlajku. Už to mám hezky v kalendáři 2010 pěkně rozepsané.

Budete se dívat i v noci?

Jistě, když budou soutěže, které mě zajímají, tak si nařídím budíčka. To bude pohodlíčko. Udělám si nějakou dobrou baštu… to ne, tu nemůžu, tak jenom kafe (úsměv).

Dostaví se nostalgie?

Ano, ale abych se přiznala, tak spíše, když jsme tady v Autoklubu (místo konání rozhovoru na nominačním plénu OH pozn. aut.), tak když jsem bafuňařila, což jsem nikdy neměla a nemám ráda, ale okolnosti mě donutily, že olympijský výbor to měl po revoluci složité, chtěla jsem kapku pomoct. Vzpomínám, že jsme tady podepisovali Chartu proti dopingu. Tady se mi vybavily vzpomínky, tenkrát to bylo tady ve vestibulu. Bylo to motivující.

Při zveřejňování olympijské nominace jste si něco zapisovala, co?

Hlavně krasobruslení, rychlobruslení, hokej a Bauera.

Po letech se objevujete na veřejnosti, nechystáte se vrátit do řad olympijského hnutí?

Ne, ne. Já si budu jako paní důchodkyně psát knížku. Byla jsem dlouho v anonymitě, to mi vyhovovalo, to jsem byla paní Colombová. Ale to jsem se trochu prozradila já. Bavila jsem se o tom s vtipem a druhý den se to rozmázlo v novinách. Přišla jsem k doktorovi a? Paní Colombová, už je na vás řada.

Těší vás to?

Já jsem si ji zamilovala.