Dva starty a pod kanadským nebem to vždy cinklo. Rychlobruslařka Martina Sáblíková si domů přibalí zlatou a bronzovou medaili. To je zaručené.

Co více si přát? Snad ještě jeden úspěch a nefalšovanou radost. A placku – tu nejblyštivější. Jak dvaadvacetiletá závodnice začala, tak by mohla (měla) skončit.

Ona a její doména. Distance na pět kilometrů.

„Vím, že jsem mimo jednoho závodu za čtyři roky neprohrála, ale tady se začíná od nuly,“ je opatrná Sáblíková.

Ale má důvod si nevěřit?

Minulá tři mistrovství světa na této vzdálenosti vyhrála. Poslední dokonce na olympijském oválu v Richmondu. Tedy na ledu, kde se postaví ke svému závěrečnému představení na kanadské olympiádě. A očekává se triumf.

Vrchol, na který započala cesta 15. listopadu 2002 – první seznámení se světem – debut ve Světovém poháru.

„Pětka bude hodně těžká. Pojedou Němky, Kanaďanky a Holanďanky. Uvidíme.“

Dá se říct, že rodačka z Nového Města na Moravě má splněno – kilo cenných kovů si už pověsila na krk. Pravda. Ale s její formou, výsledky z minulosti a úspěchy ve Vancouveru, padá nejčastěji v úvahu jediné – prvenství.

Proč nepřihodit ještě něco na olympijskou váhu?

„Zlatou splnila, to chtěla, teď si to už bude jen užívat. Bude se těšit z jízdy, ale chtěli bychom zlato, to by bylo perfektní,“ přiznává trenér Petr Novák, který má i recept na rozlučkovou jízdu. Žádné odpočaté tělo do sedmi sledovaných minut, které rozhodnou.

„Musí nastupovat s tím, že má unavené nohy, že je nebude cítit. Těžko v přípravě, lehko v boji. Trénink musí být těžší než závod,“ má jasno kouč.
Pokud se předpoklady vyplní, Sáblíková se v počtu medailí zařadí za lyžařku Kateřinu Neumannovou.

„Je pro mě čest, když slyším své jméno v této souvislosti,“ řekla tichým hlasem novodobá zimní česká medailová vládkyně po bronzu na 1500 metrů.

Co poví po pěti kilometrech?