Marit, tak konečně jsi pravá královna

Od zvláštního zpravodaje Deníku

Méně je někdy více. A může být i nejvíc. Sice prohrála ve finiši poslední souboj her na třicítce s polskou královnou minulé sezony Kowalczykovou.

Přesto se norská běžkyně Marit Björgenová stala s pěti medailemi, z toho třemi zlatými, nejzářivější hvězdou olympijských her. „Myslím, že mi chvíli potrvá, než mi dojde, co jsem tady dokázala,“ řekla po chvíli 29letá žena s jiskřičkami v očích, kdy už se zase smála.
Výtečná dynamická bruslařka, nejdřív jen sprinterka, brzy i vytrvalkyně, poctivá klasička.

Vyhrála skiatlon, sprint, přispěla štafetě, na klasické desítce brala bronz a nakonec i stříbro.

Už od časů Kateřiny Neumannové vládla světovému poli, sedm let útočí na vrcholu, jenže na velké akci vždycky pohořela.

Buď onemocněla, nebo nepotvrdila očekávání. Většinou z přetažení, říkalo se mezi lyžaři, možná dokonce zápasila s únavovým syndromem. Ještě na šampionátu v Oberstdorfu 2005 získala tři zlaté. Pak už jen stříbro na klasické desítce na italské olympiádě. Na libereckém mistrovství světa loni vůbec nic!

Začala brát léky proti astmatu, což tady ve Vancouveru zkritizovala poražená Kowalczyková. „Přijela si sem začichat a pak běhat,“ šlehla prý dokonce slovem. „Nebylo to nic osobního,“ mírnila později. „Chvíli mě to mrzelo, ale pak jsem to zapomněla,“ řekla Björgenová.

Letos změnila trénink, moudře vynechala náročnou etapovou štvanici Tour de Ski začátkem ledna. Vsadila na olympijskou kartu a ta zůstala jejím trumfem.

Přesto si úplně nevěřila. „Neodvažovala jsem se snít o tom, že bych mohla získat jednu zlatou medaili,“ připustila později. „Ale po sprintu jsem si řekla, že mám splněno. Konečně jsem získala zlato a mohla jsem se uvolnit a užívat si to.“

Ve světovém poháru je se 32 výhrami třetí nejlepší v historii, stejně jako se sedmi olympijskými medailemi. A to ještě nekončí. Na dosud nedotčenou Tour de Ski se může vydat za rok.

„Teď budu v Norsku asi docela velká hvězda,“ těší se domů do Trondheimu.

Tucet momentů, které nikdy nevyhoří

Vždy se objeví, potěší, někdy i zarmoutí. I sportovní zápolení, jako jsou olympijské hry, přináší příběhy, které přerůstají branky, body a sekundy. Třeba těchto dvanáct.

1. Kanaďané milují curling a rozumí mu. Když ve finále mužský domácí tým porazil Norsko, fanoušci byli u vytržení, ovace se dočkali v celé zemi.
2. Americký bobista Steven Holcomp ztratil cit pro řízení bobu po oční operaci. Proto začal simulovat zhoršené vidění poškrábaným a ušpiněným štítem na helmě. Takto „poslepu“ si dojel pro zlato v závodě čtyřbobů. Prý jezdí podle citu.
3. Zahajovací ceremoniál her proběhl s komplikacemi, jeden ze čtyř pilířů, které měly podepírat oheň, se nezvedl. Zakončení ale bylo bezproblémové a zábavné zároveň.
4. Rychlobruslař na krátké dráze Apolo Ohno se stal jedním z největších sportovních bojovníků v historii her. Ve Vancouveru získal stříbrnou a dvě bronzové medaile, celkem už má doma osm kovů.
5. Americká lyžařka Lindsey Vonnová měla před začátkem her trable s holenní kostí, přesto vyhrála zlato ve sjezdu. Poté si při obřím slalomu zlomila malíček.
6. Snowboardista Shaun White kraloval na U-rampě. Jeden z nejoblíbenějších sportovců na hrách předvedl unikátní dvojitý McTwist 1260 a diváci byli jeho.
7. Krasobruslař Evan Lysacek, který má české předky na Domažlicku, předčil i žijící legendu Jevgenije Pljuščenka z Ruska.
8. Byla největší českou medailovou nadějí. Rychlobruslařka Martina Sáblíková vše splnila, i něco přidala.
9. Joanie Rochettová získala třetí místo v krasobruslení. Ale pro sebe vyhrála. Jen několik dní před závodem jí zemřela matka.
10. Boulař Alexandre Bilodeau slavil zlato. Bylo první kanadské na hrách, navíc svůj výkon zasvětil svému bratrovi Fredericovi, který trpí dětskou mozkovou obrnou.
11. Hokejová Kanada získala vytoužený triumf. V prodloužení s USA rozhodl Sidney Crosby, oblíbenec davů.
12. Gruzínský sáňkař Nodar Kumaritašvili podlehl v den zahájení těžkým zraněním, která utrpěl při nehodě na tréninku ve Whistleru. I takový může být sport.

LIBOR KALOUS