Až se 18. února rozjede hokejový turnaj, bude Tomáš Rolinek patřit mezi třiadvacítku nejsledovanějších mužů u nás.

V Česku se během útoku Růžičkova výběru na jednu z olympijských medailí zastaví život. Země se bude probouzet v noci, vstávat brzo ráno. Podle toho, kdy hraje Jágr a spol. „Lidi tím doma žijou. Když se povede nějaký úspěch, tak je to pro ně neskutečný dárek. Doufám, že jim taky uděláme velikou radost. Moc bych si to přál,“ zasní se bývalý útočník Pardubic a nyní nejlepší střelec Metallurgu Magnitogorsk v Kontinentál­ní lize.

Rolinka čeká totální vrchol kariéry. „Čtrnáct hodin denně, tedy pokud nespím, tak mám v myšlenkách turnaj,“ přiznává hokejista ze Žďáru nad Sázavou.

Poslední období před olympiádou jste neměli s Magnitogorskem tak nabité. Přišlo vám to vhod?

Chtělo by se říct konečně. Od začátku sezony jsme byli neustále v jednom kole. Měli jsme odehráno nejvíce zápasů ze všech týmů. Leden byl volnější. Nehráli jsme třeba čtyři dny v řadě, což jsme do té doby nezažili. Opravdu mi to bodlo. Tréninky u nás nejsou na vysoké úrovni, tak jsem si přidával.

Přicestoval jste z Magnitogorsku v dobré náladě?

Ve výborné. (směje se) Ničím se moc nestresuju, takže náladu mám dobrou víceméně pořád.

Myslel jsem spíše po hokejové stránce…

Musím říct, že leden nebyl vůbec špatný. Oproti konci roku, kdy to nešlo celému týmu, jsem se zvedl. Dokonce už i náš trenér pochopil, že v zápase nemohou hrát přesilovku všechny řady, a sestavil dvě speciální formace, čímž se zvýšil i můj čas strávený na ledě.

Na olympiádu míří z Metallurgu „ruský Jágr“ Sergej Fjodorov. Se sbornou se navíc potkáte v základní skupině. Popřáli jste si štěstí?

Samozřejmě. Přáli jsme si hlavně zdraví. Štěstí ani ne, protože já chci být výš než Rusko a chci dovézt cennější medaili. I když vím, že to bude hrozně těžké.

Jak vůbec v Rusku vidí šance českého týmu?

Oni nás vůbec neberou, vidí jenom sebe. Maximálně respektují trochu Kanadu. Je to způsobené i tím, že během roku se hraje Euro Hockey Tour a tam z nás mají srandu. Vidí, že Čechům to moc nejde. Stále jsme třetí nebo čtvrtí. Jak říkám, neberou nás, ale nechávám je přitom. Jsou hloupí.

V Česku jste před odletem do Kanady strávil čtyři dny. Stihl jste toho hodně?

Nejvíce času jsem byl s rodinou. Do Kanady se mnou manželka ani děti neletí. Navíc pak odlétám rovnou do Ruska, kde nás bude čekat play off. Také jsem musel dohlédnout na stavbu domku. Po sezoně si snad splním další sen a nastěhujeme se.

Kdo olympiádu bude prožívat víc – manželka, děti nebo vy?

Určitě manželka. (směje se) Neustále mi připomíná, abych si užíval, že jsem na olympiádě, že se to každému nepoštěstí. Zatím mi to moc nedochází. Spíš mi to dojde až se začne. Každopádně už nyní cítím obrovskou zodpovědnost, abych nezklamal, protože moc dobře vím, že ne každý by mě nominoval.

Když jste hovořil s kamarády nebo známými, bylo znát, že turnaj je za dveřmi?

O tom nepochybujte. Pořád se mě na to někdo ptal. Vlastně s každým jsem se bavil jen o olympiádě a všichni mi před cestou podávali ruku a přáli, ať to dobře dopadne.

Za sebou máte čtyři mistrovství světa. Jenže jste vklouzl o level, spíš o dva výše.

Především je to úplně jiný turnaj. Na šampionát jsem se vždycky připravoval delší dobu. Navíc to bylo až po sezoně. Tady je to strašně rychlé a hektické. Skončily nám zápasy v KHL a najednou hned olympiáda. Ta za chvíli skončí a zase mažu do Ruska.

Je složité se přeorientovat? Hodit za hlavu starosti z klubu a myslet na vrchol kariéry.

Abych se přiznal, tak na olympiádu myslím už od nominace. (odmlčí se) Já na ni myslím pořád. Jak už jsem říkal: Beru to jako obrovskou zodpovědnost.

Máte i olympijské snění?

To ne. To se mi ještě nepoštěstilo, ale myslím na to. Jak jsem byl v Čechách, tak o to víc. Čtrnáct hodin denně, tedy pokud nespím, tak mám v myšlenkách turnaj.

Sledoval jste v poslední době, jak se vede spoluhráčům z týmu? Že třeba Vokoun má formu, Havlát se v Minnesotě taky rozjíždí, Plekanec si stále udržuje životní pohodu…

Jsem hodně na internetu, ale NHL jsem za dva roky v Rusku poněkud vypustil. Nesleduju výsledky, ani jednotlivé hráče. Vůbec nejsem v obraze.

To vám uniklo i gólové řádění Ovečkina s Crosbym.

Neviděl jsem to. (usmívá se) Ale rád si o tom nechám vyprávět.

Ovečkin tři góly, Crosby dva. Pittsburgh vedl 4:1 a nakonec ho Washington přemohl v prodloužení.

Už vedli 4:1 jo? Tak to musel být parádní obrat. K tomu Ovečkin hattrick. No, jsem na něho zvědavý.

Budete mít mrazení v zádech, až ho třeba uvidíte vedle sebe na vhazování?

Ovečkin je nejlepší na světě. Hokejový démon. Má úplně všechno. Rychlé ruce, myšlení, bruslení. Dohrává souboje, což třeba u hvězd není obvyklé. A jestli budu mít mrazení? Rusko má nejlepší hokejisty. Uznávám je hrozně moc, složili výborný tým. Spíš než mrazení, se hrozně těším.

Třeba se budete s Ovečkinem hodně střetávat. Je možné, že budete mít od Růžičky za úkol zastavit největší hvězdy soupeře.

Nad tím nepřemýšlím. S trenérem si sedneme a uvidím, jaký se mnou bude mít záměr. Budu plnit to, co mi řekne.

Ve Vancouveru bude o devět hodin méně než doma. Vyžádá si aklimatizace čas?

Mám problémy v Magnitogorsku, kde je časový posun směrem dopředu. Je tam o čtyři hodiny víc. Nemůžu spát, usínám až pozdě v noci. Celkem z toho mám strach. Sám jsem zvědavý, co to se mnou udělá. Vlastně rozdíl od „Magnitky“ bude třináct hodin. To je hodně.

Plánujete vyrazit i na jiná sportoviště?

S Pepou Vašíčkem jsme si říkali, že bychom se chtěli někam podívat. Určitě bych chtěl vidět Martinu Sáblíkovou, která je ze Žďáru nad Sázavou jako já. Budu jí držet palce, ale samozřejmě nejenom Martině. Jsem sportovní fanoušek, zajímá mě vlastně všechno.

Na olympiádě potkáte sportovce z různých odvětví a koutů světa. Těšíte se i na nečekaná setkání?

Samozřejmě. Zajímají mě názory jiných sportovců. Pobavíme se s nimi a hlavně jim budeme fandit. Není to olympiáda jenom o hokeji, ale každý český fanda si přeje, aby naše výprava dovezla co nejvíce medailí. Takže i já budu držet palce ostatním.

Když jsme spolu hovořili po nominaci, tak jste tvrdil, že vrchol kariéry přijde 17. února (v Česku už bude vzhledem k časovému posunu o den více), kdy v den vašich třicátých narozenin nastoupíte proti Slovákům. Už jste uvažoval, jaké to bude?

Už se to blíží. (zarazí se) Bude to splnění hrozně velkého snu. Nebo takhle: Nikdy jsem ani takový neměl. Musím říct, že v životě by mě nenapadlo, že budu hrát na olympiádě za Česko. Proti nejlepším hokejistům planety. Když nebudu počítat rodinu, tak po sportovní stránce je to největší pocta, co může člověk dosáhnout.

Á propos. Byl jste přilepený u televize, když se v Naganu „přepisovaly dějiny? To vám bylo osmnáct let.

Pamatuji si to naprosto přesně. Hodně jsem cestoval mezi Žďárem a Pardubicemi. Přestěhoval jsem se, hrál za Pardubice hokej, ale stále jsem nebyl smířený s tím, že jsem tak daleko od domova. Vím, že finále se hrálo v neděli ráno. Zrovna jsem byl ve vlaku a do kabiny jsem přijel na poslední třetinu. Trenéři to finále sledovali a tuším, že jsme pak jeli někam na zápas.

Vzpomínáte, co se pak v republice dělo?

(kýve hlavou) Pamatuji. Moc dobře. To se nedá zapomenout. Byla to obrovská euforie. Ve sportu asi největší v historii. Byl to nádherný zážitek. Lidé tím doma žijou. Když se povede nějaký úspěch, tak je to pro ně neskutečný dárek. Doufám, že jim taky uděláme velikou radost. Moc bych si to přál.

Lidé budou kvůli vám vstávat v noci, budit se brzo ráno. Uvědomujete si tu sounáležitost?

Je mi to jasné. Kolikrát třeba ani neví, že je mistrovství světa v hokeji, ale když je olympiáda, tak se dívají i babičky, dědečkové, děti ve školce. Poznal jsem to i na sobě, když jsem přišel pro malou do školky a všichni mě zastavovali.

Ve skupině postupně narazíte na Slovensko, Lotyšsko a na závěr se utkáte s Ruskem. I když postupují do další fáze všechny celky, tak zápasy nelze brát na lehkou váhu. Souhlasíte?

Je to pravda. Všechny zápasy musíme chtít vyhrát. Pak budeme mít lehčí pozici ve čtvrtfinále, a nemuseli bychom hrát osmifinále. Je to jako na mistrovství světa. Každý zápas se musí vyhrát. Na začátek nás čeká Slovensko. V Pardubicích jsem se hecoval s Rado Somíkem. Tvrdil mi, že nemůžeme vyhrát. Tak doufám, že mu pošlu esemesku, že to bylo tak, jak jsem říkal já. Pak Lotyšsko a Rusko. Člověk si nevybere. Ono je to takové klišé, že pokud chcete vyhrát, stejně musíte porazit každého. Tak to je.

Berete jen medaili?

Český hokejový fanoušek si nepřeje nic jiného než medaili. Bude k ní obtížná cesta, ale všichni po ní toužíme.