A také započal psát svoji gólovou historii v reprezentačním dresu. Mezi střelce se premiérově zapsal ve svém osmém utkání za národní tým. „Trošku jsem ťuknul rameny doleva a šel doprava, brankář si myslel, že půjdu do bekhendu a spadlo to tam, takže jsem šťastný,“ usmíval se po výhře 5:2, která se zdála po úvodních šesti minutách neotřesitelná, téměř náběh na debakl soupeře, ale nakonec tomu tak nebylo.


Vstřelil jste první gól, navíc na olympiádě. To je důvod k oslavě, ne?

To ne, jsem tady abych pomohl týmu k vítězství, jsem tady pro medailí a je jedno, jestli dám gól, hlavně, že na konci máme tři body.

Vědí spoluhráči, že jste gólový novic?

Nemyslím, že kluci ví, že to je můj první gól v reprezentaci, tohle je olympiáda, tady jsme za vítězstvím, ne za osobními cíli.

Ale chvílemi to tak proti Lotyšsku vypadalo. Rychle jste vedli a začali…

… hrát nesmyslný hokej, vymýšleli jsme kličky a nahrávky místo toho, abychom stříleli, a to se nám nevyplatilo. Musíme hrát stejně jak jsme začali.

To je návod na Rusko?

Poprvé na ten zápas začnu myslet, až půjdu zítra večer spát, chci se úplně uvolnit.

Jít tedy s čistou hlavou do těžkého utkání?

Je to souboj o první místo a nikdo nechce hrát osmifinále, my určitě ne. Půjdeme do toho po hlavě a když budeme hrát šedesát minut jako teď deset, tak
máme velikou šanci na vítězství.

Jak je reálné?

Hraji vždy na výhru, ne na remízu nebo prodloužení, vždycky chci vyhrát v normální hrací době.

Slovensko Rusko porazilo, ale ne v šedesáti minutách, je možné u nich hledat návod?

Slováci to dokázali a jsem si jistý, že můžeme taky vyhrát. Tři body jsou tři body a jdeme dál.

Už jste ve Vancouveru pár dní, vnímáte i ostatní sporty, náladu?

Já si tu užívám každou chvilku, je tady super atmosféra, ale jakmile je čas na hokej, tak sto procent hlavy jde na něj, vše ostatní musí stranou.

Koho jste potkal zajímavého v olympijské vesnici?

Sáblíkovou. Pozdravili jsme se, ale nevím, jestli ví, kdo jsem, že hraji hokej. V baráku se všichni zdravíme, ale nikdo pořádně neví, kdo je kdo.