Těžko byste hledali jiného sportovce v kraji, který v poslední době udělal tak velký výkonnostní vzestup. Hokejový brankář Vítkovic Jakub Štěpánek, jasný favorit ankety sportovec Ostravy 2009, se z talentovaného mladíka vyhoupl mezi světovou elitu.

A to doslova!

Nic na tom nemění ani fakt, že během ostře sledovaného hokejového turnaje na ZOH ve Vancouveru bude s největší pravděpodobností plnit roli třetího gólmana českého týmu.

„Trenér Růžička už po nominaci jasně vyhlásil, že jedničkou bude Tomáš Vokoun a dvojkou Ondra Pavelec. Já jsem doopravdy moc rád, že mohu na takové akci vůbec být. Pokud bude Tomáš Vokoun zdravý, což si všichni přejeme, určitě odchytá všechno sám,“ říká smířeně Štěpánek.

Je velká výhoda, že máte za sebou start na posledním světovém šampionátu. Přece jen už v národním týmu nepatříte k úplným nováčkům.

Když se rozhlédnu po kabině, tak mi to ani tak nepřijde. Je pro mě velká čest být součástí tohoto týmu. Určitě je i výhoda, že řadu kluků, maséry i trenéry z posledního mistrovství znám. Nejsem ze všeho tak vyjukaný (směje se).

Post třetího gólmana je svým způsobem nevděčný. Věříte, že se dostanete třeba v jednom zápase alespoň na střídačku?

Vůbec o tom nepřemýšlím, vážně. Jsem šťastný, že tady mohu být, a chci si to užít.

Hlavně během prvních tréninků jste si na nedostatek práce rozhodně stěžovat nemusel, protože kabina se naplňovala postupně…

Já věřím, že mi i samotné tréninky s nejlepšími českými hráči hodně dají. Je to pro mě velká škola, která mi pomůže v další kariéře. Věřím v to.

Třeba Roman Čechmánek po návratu z Nagana otevřeně přiznal, že pozorovat v tréninku Dominika Haška bylo pro něj neuvěřitelně poučné.

I já se na to těším, protože Tomáš Vokoun je náš nejlepší brankář, od kterého se člověk může řadu věcí naučit. Ale jsou tady i další týmy a spousta super hokejistů.

Jaké to je pocit být mezi touto brankářskou elitou?

Když jsem se pár dní po nominaci díval na stránky NHL, kde jsem si pročítal soupisky, tak ve mně zatrnulo. V duchu jsem si říkal, co tam proboha dělám. Každý tým ze silné šestky tu má brankáře z NHL, před kterými mám velký respekt. Už se těším, až se turnaj rozběhne, bude to zážitek.

Třeba Martinu Pruskovi utekla v roce 1998 nominace doslova mezi prsty, místo nněj letěl do Nagana Milan Hnilička. Ceníte si toho, že jste vlastně s Romanem Červenkou jediní zástupci z extraligy?

Budu se opakovat, ale pro mě je obrovská čest tady být. Olympiáda je jednou za čtyři roky, už samotná atmosféra je úplně jiná než během posledního MS. Bude to pro mě velká škola a nic na tom nemění ani fakt, že na 98 procent se budu na zápasy dívat z hlediště. To, že jsem ve Vancouveru byl, mi už nikdo nevezme.

Natěšení čeští hokejoví příznivci sní o novém Naganu. Jak jste prožíval triumf českého výběru Ivana Hlinky před dvanácti lety?

Vím, že na semifinále jsme se dívali ve škole. Hašek chytal fantasticky, to bylo až neuvěřitelné, jakou formu tam měl.

Snil jste tehdy o tom, že budete jednou jako on?

(pobaveně) Že bych jako vychytal Česku zlato na olympiádě? Tak to ani náhodou, já si vždycky myslel, že se na olympiády i takové velké turnaje budu vždycky dívat jen v televizi.

Jaký vzor jste tedy měl?

Já měl každý týden někoho jiného. Vážně. Stačilo vidět v televizi nějaké šoty, nebo zápas a už jsem měl nového hrdinu (směje se). Líbil se mi Patrick Roy, i když chytám úplně jiným stylem. To byl brankář, pro kterého jsem měl slabost. Teďka se už spíše dívám a soustředím sám na sebe.

Letošní sezona je zatím pro vás i kvůli nemoci a zranění hodně náročná. Jak se vypořádáváte s tlakem, který je na vás už kvůli olympijské nominaci veřejností i médií vyvíjený.

Tyhle věci k hokeji patří a já si myslím, že to nezvládám úplně špatně. Občas si v novinách přečtu článek, že jsem dostal čtyři góly a Vítkovice kvůli tomu prohrály, ale s tím se musí gólman vyrovnat. A je jedno, že za ty branky třeba vůbec nemohl.

Jak kritiku v novinách snášíte?

S mým agentem Vláďou Vůjtkem jsme se o tom několikrát bavili. Chápu, že v novinách vás celou kariéru nemohou jen chválit, a musí se čas od času psát i negativně. Spíše se od toho snažím oprostit. Ne, že bych noviny vyloženě nečetl, ale už to neřeším tak, jako dříve.

V Ostravě žijete a chytáte od patnácti let, jaký máte ale vztah ke Vsetínu?

Je to moje rodné město, rodiče tam pořád bydlí, jezdím tam za nimi. Vztah mám tedy jednoznačně kladný, i když se v patnácti letech přerušil. Proto se po hokejové stránce cítím doma v Ostravě.

Jak vzpomínáte na zlatou éru Vsetína?

Hokejem žilo celé město. Já byl mladý kluk a nechyběl jsem jako všichni spoluhráči na žádném domácím zápase. V klubu se točily obrovské peníze a bylo tam sestavené doslova reprezentační mužstvo. Já mu hrozně fandil, a je taky pravda, že mi to tehdy ani divné nepřipadalo. S odstupem času se na tu dobu dívám úplně jinak.

Pětkrát v řadě vyhrát extraligu zní doopravdy jako hokejové sci-fi.

Spartě se podařilo před časem titul obhájit, ale při současné vyrovnanosti na české extraligové scéně je něco podobného jako ve Vsetíně úplně nemožné. Pětkrát vyhrát ligu, rok být druhý a zase vyhrát ligu? Ne, to podle mě nejde. To by musel přijít mecenáš, který by do toho nasypal neuvěřitelné peníze. Ani ty ale samy o sobě úspěch nezaručují. Napodobit Vsetín se podle mě hned tak někomu nepodaří, jestli někdy někomu vůbec.

Ve Vsetíně tehdy zářil Roman Čechmánek, ani jeho jste neobdivoval?

V té době byl pro mě i ostatní gólmany obrovským vzorem, to ano. Moc jsem to ale neprožíval, jsem v tom asi jiný. Když nad tím přemýšlím nyní, všímám si třeba i beků, kteří před ním hráli. To byli taky páni hokejisté. Já na něm obdivuji to, že se už v pokročilém věku dostal do NHL, kde měl ve Philadelphii skvělou sezonu.

Za zlatou érou Vsetína stál tehdejší boss a kontroverzní podnikatel Roman Zubík. Co vůbec jeho osobě jako vsetínský rodák říkáte?

Já do toho jeho podnikání nevidím a ani nejsem kompetentní se k tomu nějak vyjadřovat. To mi ani nepřísluší. Samozřejmě, že jako každý vím, že nějaký čas strávil ve vězení, takže asi vše čisté v tom jeho podnikání nebylo. Ale doopravdy je těžké pro mě složité se k tomu vyjadřovat. (dlouze přemýšlí) Myslím si ale, že spousta lidí na Vsetínsku je mu dodnes vděčná, že postavil hokejový klub na nohy a dokázal s ním šestkrát vyhrát ligu. Fanoušci, kteří mají rádi hokej chodí na něj, nezapomínají. Určitě si i s odstupem času váží toho, že viděli v akci nejlepší české hokejisty a slavili každý rok titul. Pan Zubík tam má u hokejových fanoušků pořád dobrou image.

Prožíval Vsetín na konci tisíciletí i kvůli hokejové horečky nejslavnější období?

Ze sportovního hlediska určitě. Když se řeklo Vsetín, každému e hned vybavil hokejový celek a v něm Dopita, Čechmanek, Stantien, Beránek, Patera, Procházka a další. V posledních letech se o Vsetíně spíše mluvilo v souvislosti z kauzami politiků. Ale hokej ve Vsetíně žije dále, i když se tam hraje jen druhá liga.

Myslíte si, že je možné, aby se někdy v budoucnu extraliga do Vsetína vrátila?

Hlad po hokeji tam je obrovský, což je dobrý základ. Vše je ale o penězích, což v hokeji platí dvojnásobně. Divácké zázemí je tam ale skvělé. Klidně bych to přirovnal i k euforii, která panuje v Brně. Samozřejmě v menším, protože Vsetín je menší město. (směje se) Hokej tam lidi ale milují stejně!