Vždy patřili k oživení olympijských her. Sportovci, kteří ve svých disciplínách končili beznadějně poslední, většinou s ohromnou ztrátou. A některé z nich si sportovní fanoušci pamatují lépe než leckteré zlaté medailisty.

Třeba Eric Moussambani, zvaný „Úhoř“, který se v rozplavbách na kraulařské stovce v Sydney málem utopil a zaznamenal jeden z nejhorších časů historie. Na olympiádu se „připravoval“ v hotelovém bazénu v rodné Rovníkové Guinei.

Nebo jamajský čtyřbob v Calgary 1988. O tom byl natočen dokonce populární film. V živé paměti také zůstává první lyžař z černé Afriky na zimní olympiádě v Sarajevu v roce 1984, Lamine Gueye ze Senegalu.

Závodníků tohoto typu však na olympiádách ubývá. Podle některých je to dobře, znamená to, že sportovní úroveň závodů se zvyšuje. Jiní však namítají, že tím trpí původní olympijská myšlenka.

„Olympijská filozofie je, že se účastní celý svět,“ říká Gueye. „Kromě těch nejlepších i reprezentanti menších zemí, kde daný sport třeba nemá takovou tradici,“ citovala Gueyeho agentura Reuters.

Podle Gueyeho se Mezinárodní olympijský výbor (MOV) snaží méně kvalitní sportovce z Her vystrnadit stále přísnějšími kvalifikačními limity a předpisy.

„Olympijský duch zmizel,“ stěžuje si Gueye, momentálně šéf Senegalské lyžařské federace, sdružující celkem čtyři lyžaře. „Ve sportu dnes jde jen o úspěch, což vede ke korupci a dopingu,“ vadí průkopníkovi zimních sportů v Africe.

Pravdou je, že vyslovených „outsiderů“, bavících obecenstvo beznadějně posledními místy, ubývá. Ale v Pekingu třeba startoval na divokou kartu konžský plavec Kempompo Ngangola, kamarád „Úhoře“ Moussambaniho.

Ngangola zaplaval na kraulařské padesátce čas 35,19 vteřiny, bezkonkurenčně nejpomalejší ze všech třinácti rozplaveb (zlatý Brazilec Cielo Filho byl o čtrnáct vteřin rychlejší).

Pozvedl tak znovu hrdý prapor těch, kteří na olympiádu opravdu nejedou za medailí.