Jsou nepostradatelným pomocníkem při pohybu v ulicích, v domácím prostředí se bez nich neobejde řada činností. A hlavně, jsou věrným kamarádem a společníkem pro nesnadný život. I přesto nejsou asistenční psi zdravotně postižených bráni jako samozřejmá věc a jejich majitelé často zápasí s diskriminací. Zlepšit jejich pozici by mohl nový zákon, jehož návrh podpořila v červenci vláda.

Potřební stejně jako hůl nebo vozík

Návrh zákona předložili poslanci Radek Holomčík (Piráti) a Alena Gajdůšková (ČSSD). „Předkládaný návrh odstraňuje například omezení, která často brání postiženým v pohybu ve veřejných prostorech a dopravních prostředcích právě kvůli doprovodu asistenčního psa, ten by měl mít nově status nezbytné kompenzační pomůcky,“ vysvětluje Holomčík.

V zákoně by asistenční psi figurovali stejně jako slepecké hole nebo invalidní vozíky. „Česká legislativa doposud asistenční, vodicí a signalizační psy do značné míry přehlížela, což způsobovalo v praxi problémy lidem, již jejich pomoc využívají,“ doplňuje poslanec.

Pomohla petice

Návrh zákona je i reakcí na petici, kterou iniciovala loni v listopadu organizace Helppes a kterou podepsalo přes dva tisíce lidí. Petenti bojovali za vytvoření definice asistenčních a vodících psů a legislativní zakotvení přístupových práv osob se zdravotním postižením, kteří tyto psy využívají.

Motivací byla řada incidentů, kdy nevidomí byli se psem vykázáni z městské hromadné dopravy s odůvodněním, že psi do vozu nesmí. V době, kdy funkci ombudsmana zastávala Anna Šabatová, přišlo na úřad stížností na podobné chování provozovatelů vůči postiženým během roku i deset. „Týkají se omezení či bránění ve vstupu například do dopravních prostředků, prodejen, zaznamenali jsme potíže ve škole, ve zdravotnickém zařízení,“ sdělila Deníku mluvčí tehdejší ombudsmanky Iva Hrazdílková.

Pod peticí, která je přístupná v online podobě, se hromadí velké množství příběhů, které popisují negativní zkušenosti přímo od majitelů asistenčních psů. „Podepisuji, protože si jako majitelka asistenčního psa užívám zákazů vstupu, dohadování a vykazování z různých míst a institucí až až. Například restaurace, kavárny, obchody, zahrady okolo Pražského hradu, vlaky, autobusy, taxi, letadla,“ vyjmenovává Marie Macková.

Připojují se i rodiče dětí, kteří mají zakázáno se psem docházet i do školy, což jim vzhledem k postižení celý vzdělávací proces v podstatě znemožňuje. Asistenčního psa využívají široké skupiny lidí. „Nejčastějšími klienty, kterým psi výrazně pomáhají, jsou osoby s tělesným postižením, lidé s poruchou autistického spektra, lidé trpící stavy ztráty vědomí,“ vyjmenovává Zuzana Daušová ředitelka organizace Helppes. Asistenční pes je i pomocníkem pro nemocné, kteří trpí na záchvaty, jako jsou diabetici, epileptici, kardiaci . Neobejdou se bez nich ani pacienti se sluchovým či zrakovým postižením, lidé s posttraumatickým syndromem či osoby s kombinovanými handicapy.

Další jednání přinese podzim

Návrh zákona teď musí podpořit i sněmovna. Vláda k němu vydala několik upozornění. Zejména se dotýkají podmínek výcviku asistenčních psů. „U vodících psů jsou dovednosti, které musí tito psi splňovat, upraveny ve vyhlášce o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. U asistenčních psů a signálních psů však taková úprava chybí,“ poznamenává červencové stanovisko vlády.

Návrh mluví o tom, že osoba způsobilá k výcviku asistenčního psa je osoba registrovaná u mezinárodních organizací Assistance Dogs International a International Guide Dog Federation. Vládní stanovisko proto doporučuje zřídit národní akreditační systém. Předkladatelé návrhu Radek Holomčík a Alena Gajdůšková pak na podzim připravují pro poslance seminář, který by je má přesvědčit, proč je nezbytné zákon odhlasovat.

Mezinárodní týden asistenčních psů
Asistenční psi na celém světě slaví. Ve dnech 2. až 8. srpna totiž 2020 probíhá Mezinárodní týden asistenčních psů. Ten byl vytvořen s cílem vzdát hold všem oddaným a pracovitým asistenčním psům, kteří pomáhají potřebným lidem zmírnit omezení, související s jejich zdravotním postižením. Kromě ocenění asistenčních psů během jejich speciálního týdne, celý svět uznává a oslavuje organizace, které stojí za těmito kvalitními asistenčními psy, kteří každý den mění život lidí se zdravotním postižením k lepšímu. Mezinárodní týden asistenčních psů slaví Assistance Dogs International se všemi svými členskými organizacemi, které uznávají, že standardy a etika jsou základem této činnosti. „Pro členy Assistance Dogs International jsou standardy jádrem toho, co dělají. Naše členské organizace, které dodržují tyto vysoké standardy, poskytují velice kvalifikované a vyškolené psy, kteří zmírňují dopad zdravotního postižení osob s handicapy.“ říká prezident Assistance Dogs International Richard Lord. Více informací o Mezinárodním týdnu asistenčních psů se dozvíte na webových stránkách www.assistancedogsinternational.org.

Trenér musí mít cit nejen pro psy, ale také pro lidi

Zuzana Daušová se věnuje výcviku psů téměř čtyřicet let. Třicet let pracuje s osobami zdravotně postiženými. V roce 2001 založila organizaci Helppes, která se snaží za pomoci asistenčních psů integrovat do společnosti osoby se zdravotním postižením.

Jen nadšení nestačí

Jak poznamenává, pro to, aby se člověk stal trenérem asistenčních psů, nestačí pouze nadšení. „Trenér musí mít nejen výborné teoretické znalosti o psech a vrozený vysoký cit pro práci se psy, ale také cit a odborné vzdělání pro práci s lidmi s postižením a jejich rodinami,“ říká Zuzana Daušová. V České republice aktuálně existují dvě organizace, které splňují celosvětové standardy pro výcvik asistenčních psů a jsou držiteli mezinárodní akreditace. Jedná se o obecně prospěšné společnosti Helppes – Centrum výcviku psů pro postižené a Pestrou. Sdružují přibližně jednu desítku trenérů.

Práce na celý rok

Samotný výcvik psa zabere trenérům šest až devět měsíců, někdy i déle. Výběr štěněte musí být pečlivý.

„Pes, který má být zařazen do výcviku musí mít pevné nervy, být dobře socializovaný, nekonfliktní, nesmí vykazovat žádné známky agrese ani bázlivosti, musí být přátelský, ochotný a nadšený pro spolupráci s člověkem, neštěkavý, s absencí loveckého chování,“ vyjmenovává hlavní kritéria kynoložka. Nejčastěji se asistenčními psi stávají zástupci skupiny retrívrů.

„Využívají se rovněž australští ovčáci, border kolie, němečtí ovčáci, pudlové všech velikostí,“ doplňuje k seznamu vhodných kandidátů Daušová. Rozhodující ale není ani tak plemenná příslušnost, jako povaha konkrétního jedince. „I u netypických plemen lze najít vhodné adepty. Měli jsme či máme ve službě rot-vajlery, německého boxera, finského špice, silky teriéra, svatobernardského psa, jork-šírského teriéra a mnoho dalších,“ poznamenává kynoložka.

Rozhoduje povaha i zdravotní stav

Často se ale může stát, že pes, který se jeví jako vhodný pro zařazení do výcviku, ho nakonec nemůže absolvovat. „Mnohokrát jsem se setkala s tím, že jedince takzvaného vhodného plemene nebylo možné do výcviku zařadit. Nejčastěji to je z důvodů zdravotních, protože pes, který má být zařazen do služby, musí být vhodný nejen po stránce povahové, ale musí splňovat také velmi vysoká zdravotní kritéria,“ vysvětluje náročnost výběru Daušová. „Samozřejmě se stává, že pes nevyhovuje ani po stránce povahové. U retrívrů se jedná zejména o příliš rozvinuté lovecké chování,“ doplňuje. Počty asistenčních psů v České republice jsou podle Daušové poměrně dostatečné. Podle údajů organizace Helppes se jich ve službě pohybuje okolo šesti desítek. „Dle našich zkušeností se poptávku po asistenčních psech daří pokrývat vcelku dobře,“ potvrzuje. „Průměrná roční čekací doba na asistenčního psa je dána tím, že tyto psy nelze cvičit do zásoby,“ pokračuje. „Každý pes musí být vycvičen přesně dle typu postižení a potřeb konkrétního žadatele,“ dodává Daušová.