Vidíte tu potvoru? Přečkává tady už dobré čtyři roky, ukazuje prstem na balvan u slepého ramena řeky rybář Jiří Svoboda. „Jednou jsem ji skoro chytil do podběráku, ale utekla mi,“ říká.

Na kameni se vyhřívá velká vodní želva a spokojeně mžourá do slunce. Zadní nohy vypíná do stran, rozkošně přitom roztahuje prsty. Suší si tak blány, aby jí na kůži nevyrostla plíseň.

Věděli jste, že i váš čtyřnohý kamarád může potřebovat krevní transfuzi? Jenže pozor. Na některých klinikách nemusí mít krev k dispozici. Veterináři proto zakládají zvířecí registry a krevní banky.
Zvířecí hrdinové: dárcovstvím krve zachraňují životy

„Rozhodně není sama, občas jsem jich spolu zahlédl i několik,“ dodává muž, který prý jezdí ke břehům Moravy u Jarošova pravidelně. Vodním želvám, které původně připutovaly až z Ameriky, se podle něj v místních vodách nebývale daří.

Zdroj: Deník/Veronika Rodriguez

První snůšky

To potvrzují i zoologové. Třeba podle Oldřicha Kopeckého z katedry zoologie a rybářství na České zemědělské univerzitě v Praze se v tuzemských řekách a rybnících zabydlelo dokonce několik nepůvodních druhů želv.

„Byl zaznamenám výskyt želvy nádherné, kajmanky dravé nebo želvy rodů Graptemys, Pseudemys a Pelodiscus,“ vyjmenovává vědec. Míst, kde lze tyto plazy zahlédnout, je podle něj kolem dvou set. Většinou jde o vodní plochy v okolí větších měst, jako jsou Praha, Brno, Ostrava nebo Pardubice. „Právě ve velkých městech totiž žije největší počet lidí odtržených od přírody, a tím i nejvíce chovatelů. Jsou ale mezi nimi i tací, kteří nakonec zvíře vypustí do volné přírody,“ říká.

InfografikaZdroj: Deník

Česká příroda tak má podle něj jediné štěstí: nepůvodním druhům se tady prozatím nedaří rozmnožit. „U želvy nádherné už sice byly nalezeny snůšky vajec, ovšem mláďata se z nich prozatím nevylíhla,“ říká Kopecký. Na želvu nádhernou jsou tady pořád ještě příliš tuhé zimy, kajmanky, pocházející z Kanady, zase většinou neseženou vhodného partnera.

Příroda v ohrožení

Až se to ale stane, vznikne podle něj problém. Jde totiž o invazivní tvory, kteří mohou začít pustošit místní přírodu. „Želva nádherná je skutečně extrémně žravý druh, který ohrožuje všechny místní obojživelníky, několik druhů drobnějších ryb nebo u vody hnízdící ptáky. Těm vybírá hnízda,“ potvrzuje i ředitel odboru druhové ochrany ministerstva životního prostředí Jan Šíma.

První místo: Zvířecí pacient
Čtenáři Deníku rozhodli, kdo je nejhezčí čtyřnohý pacient

Pokud tedy člověk takovou želvu zahlédne, měl by podle odborníků podat zprávu Agentuře ochrany přírody a krajiny České republiky, případně ji odchytit a donést do záchranné stanice volně žijících živočichů.

Poradna: Jak pečovat o sladkovodní želvu v domácím chovu?

Odpovídá Mgr. Oldřich Kopecký, Ph.D., katedra zoologie a rybářství na České zemědělské univerzitě

Každý druh sladkovodní želvy má samozřejmě své spe-cifické nároky, které bychom měli znát. Obecně se ale dá shrnout péče o toto zvíře následovně:

Želvy potřebují dostatečný prostor. Platí, že na každý cen-timetr délky krunýře bychom jim měli zajistit minimálně čtyři centimetry místa v akvá-riu. Volíme přitom raději akvárium hlubší, ve kterém mohou želvy aktivně plavat.

Želvy by měly mít v akváriu alespoň ostrůvek, v lepším případě větší plochu souše, kam si mohou vylézt a odpočívat. Nad souš musíme umís-tit i zdroj světla, které produkuje UVA a UVB záření. To je extrémně důležité pro správný vývoj želv záření podporuje chuť želvy k jídlu a je to také zdroj vápníku, který je důležitý pro růst krunýře.

Na souši pod světlem by měla být teplota alespoň o 5 stupňů Celsia vyšší, než je jinde v akváriu. Želva se totiž potřebuje pravidelně vyhřívat. Slunění je pro želvu životně důležité, pomáhají zbavit se parazitů, plísní a bakterií.

Sladkovodní želvy jsou většinou masožravé a přijímají kromě živé stravy i mraženou (například hlemýždě, žížaly, nitěnky, cvrčky, ryby či myší holata), a to včetně kousků kuřecího nebo hovězího masa. Do ubikace umístíme i sépiovou kost, aby si želva v případně nedostatku sama mohla doplnit zásoby vápníku. Během letních měsíců lze želvy přenést do zahradního jezírka, ovšem to musíme zajistit tak, aby želvy nemohly uniknout do volné přírody.

Odpovídá Mgr. Oldřich Kopecký, Ph.D., katedra zoologie a rybářství na České zemědělské univerzitě