Všichni papoušci, které Libor Růžička chová, žijí v páru. Až na Arnošta. „Ara je jeden z nejinteligentnějších papoušků a samotou opravdu trpí. Stává se, že se začne částečně sebepoškozovat. Dělá to v podstatě z nudy. I proto potřebuje partnerku, aby se věnoval jí a ne sobě,“ vysvětluje chovatel.

Arnošt si totiž už u předchozího majitele začal klovat několik křídelních letek a částečně i dlouhá ocasní pera. „Od té doby se to naštěstí nijak nezhoršilo, ale je potřeba s tím něco dělat. Tito ptáci nemohou být sami. Zvláště papoušci k sobě vždy velmi přilnou,“ podotýká Růžička.

Aktuálně modrožlutému ptačímu seladonovi alespoň částečně pomáhá, že může sledovat lidi, kteří prochází kolem, i to, že se s ním někteří zastaví „na kus řeči“. Partnerku mu ale nenahradí.

Milostný příběh zaujme

Chovatel se mu tak teď rozhodl sehnat dvou až pětiletou samičku. „Všechny ptáky v děkanské zahradě financuji z vlastních peněz a docela se to prodraží. I to byl důvod, proč jsem požádal o pomoc veřejnost. Snad se najde někdo, kdo přispěje,“ doufá Růžička.

Pomáhá mu s tím Nadační fond pro Pelhřimovsko. Sbírka potrvá až do konce roku. „Myslím, že peníze bez problémů vybereme. To téma je pro lidi zajímavé a atraktivní. Takovýto milostný příběh vždycky zaujme,“ usmívá se Monika Hamalčíková z nadačního fondu.

Dá se říct, že podobný projekt je pro nadační fond ojedinělý. „Máme tady například žádost na zřízení záchranné stanice, ale sbírka, která je skutečně jen na jedno zvířátko, je skutečně první,“ prozrazuje Hamalčíková.

Jak Arnoštovi pomoci:
- na www.darujme.cz
- sbírka potrvá do 30. prosince
- je potřeba vybrat zhruba 30 tisíc korun
- v současné době je vybráno 9 855 korun
- zatím přispělo 18 lidí

To potvrzuje i Lenka Bendová z Pelhřimova. „O Arnoštovi jsem se dozvěděla až teď. Jeho příběh mě ale zaujal a určitě mu nějakou korunu pošlu. Do děkanky navíc chodíme poměrně často, takže když tam budou hned dva takto krásní ptáci, bude to skvělé,“ reagovala.

S tím, že by vyvedli dokonce i mladé, ale Libor Růžička příliš nepočítá. „Ptáci jsou citliví na rušení a všelijaké změny. V tomto ohledu na ně má veřejnost negativní vliv a v podstatě to vylučuje, že by se mohlo povést zahnízdění. Myslím si proto, že to neklapne. Nicméně budu spokojený, když budou žít v harmonickém páru, nebudou se poškozovat a budou se mít rádi,“ svěřuje se.

Závazek na padesát let

Arnošt žije v pelhřimovské děkanské zahradě zhruba rok. „Dostal se k nám z Plzně, kde ho tehdejší chovatel měl v malé voliéře v klidné zadní části zahrady. To ale bylo paradoxně špatně, protože papoušci potřebují stále něco sledovat a být středem pozornosti,“ vzpomíná Růžička.

Podobné příběhy prý nejsou v ptačím světě ničím výjimečným. „Drtivá většina, které chovatelé chovají samostatně a dostatečně se jim nevěnují, trpí. Málokdo si totiž uvědomuje, že je to závazek klidně na padesát let a je potřeba si na ně najít několik hodin každý den, nebo je chovat v páru. Lidé si často pořizují papoušky, o kterých nic neví, a končí to špatně pro obě strany,“ stýská si sympatický chovatel.

Sám Růžička se ptáky zabývá už téměř třicet let. „Nejprve jsem je choval doma. Začínal jsem u malých andulek a postupně se to rozvinulo do toho, co tady vidíme. Nikdy by mě nenapadlo, že budu chovat třeba kakadu. Dostáváme se v podstatě na úroveň zoologických zahrad a myslím si, že se u nás lidé mají na co dívat,“ dodává s úsměvem.