První: želví ocas má význam při manévrování. "Vodní želvy používají ocásek při pohybu ve vodě jako kormidlo a stabilizační vyvažovací orgán," popisuje zoolog. Proto bývá tato část těla u vodních druhů želv mnohem delší, než je tomu u druhů želv suchozemských.

Současně se ale uplatňuje i při rozmnožování. Samci totiž potřebují podsunout svůj ocas při kopulaci pod samičku a zjednodušit si tak cestu k samičím pohlavním orgánům.

"Při kulatém tvaru želvího krunýře je páření těchto zvířat velice obtížným, možná až akrobatickým prvkem. Samci proto musí mít dlouhý a masivní ocas, který jim při páření pomáhá a usnadňuje jim cestu ke kloace - tedy k rozšířené části konečníku. Z kloaky se vysune penis, kterým se želvy normálně oplodňují," popisuje Petr Velenský.

Ocas je proto i dobrým poznávacím znamením, jestli je dospělá želva samička, nebo sameček. Zatímco samci mívají ocas dlouhý a masivní, samice ho mají kratší a menší.