První dobrovolnou činnost jsem začala venčením psů v útulku Anidef Žim před dvěma lety, protože jsem sama žádného mazlíčka neměla,“ vzpomíná Kateřina Krásová. „Chtěla jsem se odreagovat a zároveň zlepšit zvířátkům den. Později jsem také Anidefu pomáhala vybírat peníze na jejich akcích. Nejdříve jsem tedy pomáhala v Anidefu v Žimu, později jsem se přidala k nadaci Slza zvířat, ale bohužel jsem zde neměla dostatek přímého kontaktu se zvířátky. Zároveň jsem občas venčila pejsky v útulku Jimlín a po adopci mojí kočky Šíši jsem postupně začala jezdit i do Teplických koček, většinou s mámou, pomáhat s úklidem a pomazlit se s kočičkami.“

Šíša je také z útulku?
Ano, Šíša je z Teplických koček. Zatoužila jsem mít nějakého „chlupáče“ i doma. V jednom z útulků se mi zalíbil kocourek Soplík a po dlouhém přemlouvání jsme pro něj s mamkou jely. Bohužel pozdě, adoptovala si ho už jiná rodina. Druhý den jsme jely do Teplických koček, mamka chtěla nějakého staršího kocourka, nejlépe světlého. Viděly jsme tam spoustu úžasných kočiček, ale Šíša byla originál. Malá černá kočička, která chodila po útulku s obalem od kapsičky v tlamě jako pejsek, čímž nás naprosto očarovala. Nakonec jsme tedy odjely s absolutním opakem toho, co jsme původně chtěly, ale nikdy bychom neměnily.

Kateřina Krásová 
Bydlí v Bílině, je studentkou druhého ročníku ekonomické fakulty na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Chodí venčit psy do útulků. Tvrdí o sobě, že je takový dobrovolník amatér. Provozovatelé útulků ale o její pomoci říkají, že rozhodně není zanedbatelná.

Představila byste blíže útulky, ve kterých pomáháte?
Pomáhám s mámou v Teplických kočkách, ale můj přínos je oproti útulkovým „tetám“ naprosto zanedbatelný. Teplické kočky nejsou útulek, je to spíše spolek, který vzniklz iniciativy několika úžasných žen s velkou láskou pro kočky. Fungují hlavně z darů veřejnosti a samotných „tet“. Nemají smlouvu s žádným městem o svozu koček a odchytávají je většinou na vlastní pěst po upozornění od veřejnosti. Nemají zaměstnance, takže jsou všichni prakticky dobrovolníci.

Ženám, které jezdí do útulku pravidelně, se říká „tety“?
Ano, protože se starají o kočky do doby, než jim najdou jejich nový domov. „Tety“ jsou rozdělené na směny tak, aby pokryly péči o kočky každý den. Starají se o ně po své práci a nejen, že to dělají zadarmo, ještě do kočiček vkládají spoustu peněz ze své vlastní kapsy. Spolek sídlí nyní v pronajatých prostorách útulku na nádraží v Úpořinách, ale spousta „tet“ má kočičky i u sebe doma v dočasné péči, protože ne všechny útulek psychicky zvládají nebo potřebují častější zdravotní péči. Také ráda pomáhám venčením v útulku Jimlín, ten už je útulkem v pravém slova smyslu, takže tolik netrpí po stránce finanční, ale trpí spíše nedostatkem „venčitelů“. Momentálně nemám příliš času, ale o prázdninách se snažím každý týden střídat útulky, a pokud můžu, jezdím do obou alespoň jednou týdně.

Co si myslíte o nynější situaci v Teplických kočkách, kdy prakticky bojují o přežití?
Momentálně je situace velmi vypjatá, z dosavadních prostor se musí již brzy vystěhovat. Pokud nenajdou nové prostory včas, bude velmi těžké kočičky rozmístit. Bohužel koček, které potřebují pomoc je stále mnoho a pro „tety“ je téměř nemožné se k nějaké takové chudince obrátit zády. Snížit počet kočiček v péči Teplických koček je proto skoro nemožné.

Jak tedy mohou lidé Teplickým kočkám nyní pomoci?
Momentálně Teplické kočky nejspíš ocení především finanční dary už proto, že hledají nový domov a také veterinární péče patří mezi nejdražší položky všech útulků. Kočkám udělají radost i pamlsky, krmivo, hračky, deky a cokoliv jiného, co by kočička mohla chtít. Každý víkend od 9 do 12 hodin mají Teplické kočky otevřeno pro návštěvníky a zájemce o adopce, takže můžete přijít kočičky pomazlit, nejlepší je však zavolat předem a domluvit se. Největší radost mají „tety“, když nějaká kočička najde domov, ale častokrát se o takové kočičce potencionální zájemce ani nedozví, proto je skvělé, když lidé sdílí fotky kočiček a jiné příspěvky Teplických koček na sociálních sítích. Teplické kočky mají samozřejmě i svůj Facebook.

Teplické kočky na nový domov vybraly už přes půl miliónu korun. Myslíte, že je to dostačující?
Půl miliónu korun je neskutečná částka, ale bohužel na současném trhu s nemovitostmi si toho za ní moc nekoupíte. Teplické kočky na své vlastní náklady odchytávají a starají se o kočičky po celém Teplicku, zejména pak v Teplicích samotných a v Bílině. Každé město je povinné postarat se o toulavá zvířata na svém území, bohužel se to v praxi stahuje většinou jen na psy. Teplice mají městský útulek a Bílina má smlouvu s útulkem Jimlín, takže technicky zákon splňují, bohužel jsou oba tyto útulky primárně zaměřeny na psy a přísun všech toulavých koček v nouzi by nebyly schopné pobrat. Dalším problémem je, že spousty lidí i na vysokých pozicích, nebo z řad městské policie stále věří mýtu, že kočka se o sebe venku postará sama a měli bychom ji prostě nechat tam, kde je. Teplické kočky se starají o obrovské množství koček z obou měst a věřím, že by bylo správné jim na nové bydlení přispět nějakou částkou, nebo se pokusit najít nevyužité nemovitosti města a ty jim poskytnout za symbolickou cenu.

Často slýcháme o krutém týrání zvířat, jsou tresty v České republice dostačující?
Krutost trestu má být úměrná krutosti spáchaného trestného činu a kvůli některým případům jsem si jistá, že maximální sazba za týrání zvířat by se rozhodně měla zvýšit. V ideálním světě by člověk, který zvíře v minulosti týral, neměl mít přístup k jakémukoliv jinému zvířeti.

Co by lidé měli dělat, aby se zamezilo vysokému počtu zvířat v útulcích?
Kastrovat, kastrovat a kastrovat, a to zejména u koček. Kočičky mohou být pohlavně aktivní již od několika měsíců věku. Není proto až takovou raritou, když se najde půlroční kotě, které je březí. Větší raritou bývá, když porod bez pomoci veterináře přežije matka i koťata. Někteří veterináři jsou ochotni dělat kastrace až v prvním roce věku, za tu dobu si kocour může ale navyknout značkovat a kočička stihne několikrát mrouskat. Nekastrovanou kočku nebo kocoura nikdy nepouštějte ven bez dozoru. U psů se nechtěnému zabřeznutí dá předejít snadněji, u nich je problém především v cíleném množení. Kdykoliv uvažujete o pořízení zvířete, hledejte nejdřív v útulcích. Pokud chcete konkrétní plemeno, vyhledejte chovnou stanici a spojte se s nimi. Nenechte se napálit levnějšími nabídkami napodobenin plemen na sociálních sítích. Každé plemeno si kvůli šlechtění nese určitá genetická zatížení, kterým se chovatelské stanice snaží vyhnout pomocí genetických testů a dalších opatření. U spousty „zaručeně originálních“ plemen bez průkazu původu potom často platí, že cokoliv ušetříte při koupi, potom necháte mnohonásobně za veterinární péči.

Jak se člověk může stát dobrovolníkem?
Spousta útulků s pejsky má dny a hodiny vyčleněné pro veřejnost, kdy může kdokoliv přijít a pejsky vyvenčit, či se pomazlit. U kočičích útulků nejsou dny pro veřejnost až tak běžné a většina hledá spíše dlouhodobější spolupráci. To nejlepší, co můžete udělat, je sledovat sociální sítě útulku a hledat, s čím potřebují pomoci. Když nic nenajdete nebo si nejste jistí, můžete jim napsat nebo zavolat a svou pomoc přímo nabídnout.

Co děláte ve volném čase kromě dobrovolnictví?
Mám kromě školy ještě dvě celoroční brigády jako recepční na poliklinice v Bílině a lektorka angličtiny v jazykové škole, takže mé dobrovolnictví není úplně časté a volného času není tolik, kolik bych chtěla. Ráda sleduji sociální sítě, zkouším nový make-up, věnuji se zvířatům ve svém blízkém okolí a od nového roku chodím cvičit.

Umíte si představit pracovat se zvířaty i profesionálně?
Pracovat se zvířaty mě samozřejmě láká, ale nejsem si jistá, jestli je to něco, na čem bych chtěla vydělávat. Raději bych měla práci s dobrými příjmy, ze kterých bych mohla více podporovat útulky a navštěvovala bych je dále ve svém volném čase.

Jaká byla vaše nejsilnější chvíle týkající se zvířat nebo dobrovolnictví?
Kočičky se do útulku často dostávají ve velmi špatném stavu, ale jsou to bojovnice a velmi dobře to maskují, proto si jeden týden můžu mazlit „uvrněnou“ a veselou kočičku a další týden zjistit, že se rapidně zhoršila a bohužel odešla za duhový most. Takové chvíle jsou vždy velmi emotivní v negativním slova smyslu, na opačné straně spektra jsou potom adopce. Když vidím zvířátko, které v útulku na svou rodinu čekalo měsíce i roky konečně odjíždět do nového domova, je to nádherný pocit.

Lucie Beňová