Kočičák Henrry se stal důležitou součástí zdejšího týmu, těší místní pacienty a vyprovází je na cestě poslední. Když jsem měla možnost vidět tohoto čtyřnohého terapeuta v akci, jak leží u pacientky na lůžku, jemně vrní a tváří se, jako by věděl mnohem víc než my lidé, dojalo mě to téměř k slzám.

Za projektem takzvané felinoterapie, jak se odborně práci s kočkami v terapii říká, stojí staniční sestra paliativní péče Jana Ploháková.

„Felinoterapie je obdoba canisterapie, v té se ale pracuje se psy. Felinoterapie je přítomnost kočky u lůžka pacienta. Nejde o to, jestli tam kočka přímo leží nebo chodí po pokoji, je to v každém případě stimul, ať už hmatový či vizuální. Často taková kočka ve felinoterapii působí jako prostředek pro otevření společné konverzace, kdy si pacient vzpomene na něco ze svého dětství či mládí a rozpovídá se. I to je smyslem felinoterapie, kočka je jakýsi můstek mezi pacientem a terapeutem,“ vysvětlila sestra.

Pro pacienty je to prý navíc i žádoucí změna, kdy nedostávají jen obligátní otázky typu „jak se dnes máte“. Na kutnohorské oddělení paliativní péče dochází Henrry zhruba tři měsíce. „Na začátku jsem ho brávala jen na oddělení jako takové, ale ne přímo k pacientům. Aby se seznámil se zdejším ruchem a pachy, které tu jsou. Zkrátka s podněty, na které z domova zvyklý není,“ podotkla Jana Ploháková, která by se už co nevidět měla stát i oficiální certifikovanou felinoterapeutkou. Kvůli covidu se ale vše zpozdilo a on-line semináře v oblasti felinoterapie možné nejsou.

Důstojný závěr života

Původně chtěla, aby Henrry bydlel přímo na oddělení a za pacienty mohl chodit, kdykoliv o to požádají. Nakonec z toho ale sešlo, a tak kocour bydlí s ní a její rodinou doma a na oddělení se objevuje vždy v úterý a ve čtvrtek. „Na každého pacienta reaguje jinak. U někoho je spíše opatrnější, u někoho vydrží ležet a nechá se hladit. Právě tu leží jedna pacientka, kde to byla opravdu láska na první pohled. Vydrží s ní na lůžku ležet i celé dopoledne,“ popisuje sestra a bere mě za pacientkou na pokoj.

Mé počáteční obavy z nevhodnosti návštěvy na takovém oddělení rozptýlí žena hned ve dveřích. „Uděláte nám, prosím, fotku? To je můj kočičák, nádherné zvíře,“ říká pacientka. Ani stopy po smutku či depresivní atmosféře.

„Právě tohle byl náš záměr při budování paliativního oddělení. Vytvořit místo, kde je o lidi na konci jejich života postaráno důstojně, kde ještě mohou zažít radostné chvíle a odejít smíření,“ připomněla sestra a pacientka na to hned několikrát zopakuje, že péče je zde skvělá.

Oddělení paliativní péče v Kutné Hoře má v současné době kapacitu 15 lůžek. „Snažíme se tady paliativní péči dělat jinak, k lidem přistupovat individuálně. Nebrat je jako pacienty, ale jako osobnosti, jako někoho, kdo má za sebou kus života, který u nás pravděpodobně skončí,“ doplnila staniční sestra.