Do Krušných hor přišli manželé se snem farmařit a žít v přírodě. Koupili bývalou ministerskou rekreační budovu s pozemkem v osamocené osadě Jelení a pustili se do práce. Záhy ale zjistili, že to nebude jednoduché. Zradilo je podnebí.

„Mrazíky tu jsou doslova po celý rok, včetně července a srpna. Jelení je totiž druhé nejchladnější místo republiky. Takže pěstovat se nám tu nic zatím nedaří,“ připouští Alice Janstová. Zato kolem zvířat, která měla farmu doplnit se nestačí dnes u čtyřčlenná rodina otáčet. Původně chovali kočky a andulky jako mazlíčky, později ale přibyly i slepice, dvě lamy alpaky a tři koně.

Péče o alpaky je podle Alice dost podobná. „Alpaky svoje kamarády koně milují a chtějí jim být stále nablízku. Když jdeme na procházku s koňmi lesní cestou, alpaky běží za námi, ani nepotřebujeme vodítko, byť na něm chodit umí,“ vypráví. Brzy se zvířecí osazenstvo rozšíří o dvě hříbata, která se mají narodit v létě.

Zima nevadí, chybí ryby

Přestože se přání o farmaření zatím do puntíku nevyplnilo, rodina na chladné počasí nežehrá. A to ani Anbu, který prožil zatím většinu života v opravdu teplém podnebí. „Horko nemám vlastně ani rád,“ říká. „V mém jazyce, tamilštině, se třeba vůbec neříká vřelé objetí, ale chladivé objetí jelikož o to horké nikdo nestojí. Naopak, každý se chce zchladit,“ usmívá se Anbu.

I v Indii často cestoval za sněhem a to rovnou do Himalájí. „Když je v Indii horko, bohatší si dovolí uvnitř klimatizaci, každý má alespoň na stropech větráky, ale venku vás nezachrání vůbec nic, leda tam nechodit,“ hodnotí indické klima. „Zato v Krušných horách stačí doma zatopit a na ven se přiobléci a člověku je pořád příjemně a může si užívat sněhu,“ pochvaluje si.

Více než podnebí želí Anbu absenci moře a ryb. Největším překvapením po jeho přestěhování do České republiky pro něho byli lidé. „Mají k životu vše, co potřebují, ale stejně jsou méně šťastní, než lidé v Indii,“ hodnotí.