Osm krav a šest čistokrevných býků chovají v Krušných horách, u obce Perštejn, otec a syn Sůrovi. Zemědělství se rodina věnuje už desítky let. Začínala s farmovým chovem jelenů, později přešla na chov krav. Před deseti lety se pustila do riskantního podniku.

Sůrovi chtěli založit svůj vlastní tuzemský chov texaského longhornu. „Je to plemeno, které v republice chováme asi tři farmáři. Proto bylo složité první krávy vůbec získat a jednalo se o velmi nákladnou záležitost. Kvůli tomu, že je plemeno málopočetné, pohybuje se cena krávy kolem 150 tisíc korun,“ popisuje Richard Sůra mladší. První kráva pocházela z Kanady a do Evropy, Německa, byla přepravena letadlem. „O rok později jsme koupili plemenného býka, kterého jsme dovezli z Rakouska,“ doplňuje chovatel.

Embrya odnosí i náhradní matka

Protože pořízení živého zvířete je velmi náročná záležitost, rozmnožuje se per-štejnský chov především skrze embryotransfer. Tam kde lidská lékařská etika ještě trochu váhá, má ta veterinární jasno. „Embrya odnosí v podstatě náhradní matka, a nemusí to být ani longhornka. Naše longhorny odnosily z části krávy francouzského plemene. V chovatelství je to běžný zavedený postup. Je to levnější, rychlejší,“ vysvětluje zemědělec.

V současném chovatelství se používá také metoda sexování spermií, jinak řečeno, inseminace proběhne podle pohlaví tříděnými spermiemi. Měla by se tak zvýšit pravděpodobnost, že se chovateli narodí přesně to pohlaví skotu, které potřebuje. „Ale nevychází to vždycky,“ usmívá se Richard Sůra a ukazuje na stádo plemenných býků. „My jich máme šest, zbytečně hodně. Jeden býk stačí na třicet krav,“ vypočítává.

Svědek pohnutých dějin kontinentu

Texaský longhorn je masné plemeno. Původ majestátních býků, kteří v dospělosti váží až tisíc kilogramů, sahá do 15. století. Je potomkem skotu, kterého si přivezli do Nového světa španělští osadníci. V prériích zdivočel, zkřížil se s kusy krav dalších osadníků z různých zemí Evropy a vytvořil základ většiny domestikovaného dobytka Střední a Severní Ameriky.

Sýkora koňadra. Ilustrační snímek
Divoká zvířata na českých zahradách: Nejčastěji lidé vidí sýkoru koňadru

Početnost plemene stoupla za americké občanské války, kdy farmáři narukovali do armády, farmy pustošili indiáni a dobytek se sám potuloval po texaských planinách. „Do konce války jejich počet narostl přibližně na pět milionů. Drsné klimatické podmínky z nich stvořily odolná a soběstačná zvířata, která dokázala ujít neuvěřitelné vzdálenosti bez vody, přeplavat řeky, přežít pouštní žár i kruté zimy a přitom se množit a dobře prospívat,“ přibližuje profil zvířete Český svaz chovatelů masného skotu.

Stačí jim málo

Právě odolnost a přizpůsobivost plemene bylo to, co Sůrovi oceňovali a dodnes oceňují nejvíc. „Nejsou vůbec vybíraví. Jsou plemena krav, která nechávají více nedopasků na pastvinách, a nespásají tak široké spektrum travin. Longhorni si naopak dají práci se spasením i toho nejmenšího trsíku trávy,“ pochvaluje si Richard Sůra. I proto se longhorn do krušnohorské krajiny hodí. Stejně jako na texaských prériích tu není pastvy příliš a podmínky bývají tvrdé. Chovatelé u plemene také oceňují, že mláďata se rodí o menší hmotnosti než jejich evropští kolegové. Krávy tak mají jednoduché porody, které nepotřebují asistenci člověka.

Maso ocení hlavně hospodyňky

Býci i krávy se u Sůrových pasou na volno na sedmdesáti hektarových pastvinách v režimu ekologického zemědělství. Časem chtějí vybudovat vlastní bourárnu a být v produkci masa a její nabídce zákazníkům soběstační. Maso z longhornů asi nenadchne úzce profilované kuchaře, kteří se soustředí hlavně na steaky. Na to je maso málo tučné, nemá kýžené mramorování, kterým se tolik proslavilo například japonské plemeno wagyu.

Naopak ho ale určitě ocení kuchařky. „Výborně se hodí na běžné vaření pro celou rodinu. Chuťově je vynikající, navíc vlastnostmi se jedná o opravdu zdravé hovězí. Podle výzkumů má dokonce méně cholesterolu než kuřecí maso,“ popisuje Richard Sůra.

Rohy budí respekt

Kromě masa si chovatelé, zejména v Americe, cení ikonických rohů. Dají se dobře zpeněžit. Dělají se jako trofej, v podobě vybělené lebky s rohy. Američané je mají na domech, v obývácích nebo dokonce na autech. Velikost rohů je pro majitele býka i záležitostí prestiže.

Jak mají správně vypadat, popisuje Kamil Malát, ředitel Českého svazu chovatelů masného skotu.  „Rohy jsou zpravidla štíhlé, u krav široce zakřivené směrem do stran, u býků jsou zakřiveny podélně a zatočeně mírně směrem dopředu a nahoru.  Je-li zvíře zdravé a má-li odpovídající výživu, rostou mu rohy po celý život, ve stáří se růst pouze zpomalí,“ popisuje.

Chovatelé tygrů a dalších nebezpečných zvířat by se měli mít na pozoru. V platnost vešla na Nový rok nová vyhláška ministerstva zemědělství, která upravuje podmínky v chovech
Tygr jako domácí mazlíček? Chovy nebezpečných zvířat budou pod kontrolou

Aktuálně rekord v délce rohů drží desetiletý volek Poncho z vesnice Goodwater ve státe Alabama. V roce 2019 mu naměřili rozpětí v délce 323,74 centimetrů. Evropský rekord drží belgický býk Dirk's Barracuda a jeho 256 centimetrů.

Rohy ale neslouží rozhodně jen na okrasu. Mají především obrannou funkci. „V Americe se stáda potýkají s útoky kojotů a díky rohům se s nimi longhorni dobře vypořádají. Věříme, že to bude k užitku i tady, v Krušných horách, kde se pohybují pravidelně vlci. Myslím, že s rohy si vlk neporadí,“ uzavírá farmář Richard Sůra.