Před nějakými 15 tisíci lety se do blízkosti lidských obydlí začali stahovat vlci, kteří tam hledali vyhozené zbytky jídla. Ty, kteří se chovali agresivně, lidé zabili nebo zahnali, ty mírumilovnější nechali být, ať se nažerou.

Postupem času se z divokých psovitých šelem pobývajících v blízkosti lidí stali ochočení společníci s různými přirozenými výhodami a schopnostmi, které mohli naši dávní předkové využít.

Například rychlí psi s pohotovými reflexy se stali dobrými pomocníky při lovu. Chytré, ostražité a energické psy bylo zase možné využívat k nahánění jiných zvířat, třeba stáda ovcí, a rafani, kteří uměli hlasitě štěkat, hlídali osadu. Naši předkové začali psy cíleně šlechtit, aby pomohli tomu, že se určité vlastnosti přenesou z jedné psí generace na tu následující.

Čistokrevná plemenitba

Takovému výběru psů s konkrétními rysy a vlastnostmi a jejich množení takovým způsobem, aby se tyto rysy a vlastnosti přenesly i na potomstvo, se říká plemenitba. Chovatel si vybere vhodné psí partnery, aby se spářili a měli společně štěňata, která budou mít vzhled a schopnosti, které chovatel potřebuje. Spáření psa a feny stejné rasy se nazývá čistokrevná plemenitba.

Mezinárodní kynologická federace (Fédération Cynologique Internationale) uznává téměř 340 různých čistých ras, jako je třeba zlatý retrívr, jorkšírský teriér nebo dalmatin, a každý rok k nim přibývají další. Šlechtění psů napříč různými rasami se nazývá křížení. Někdy jsou psi kříženi proto, aby vznikl nový psí druh. Třeba cockapoo je výsledkem spáření pudla s kokršpanělem, spojením labradorského retrívra s pudlem zase vznikl labradoodle.

Designová zvířata

V posledních letech si lidé oblíbili „designové psy“. Tak se často označují hafani, kteří byli vyšlechtěni takovým způsobem, aby měli rysy, které některým lidem připadají roztomilé, jako třeba krátké, placaté obličeje, malá těla nebo výrazně krátké či kudrnaté ocásky. V některých případech lze takového vzhledu dosáhnout pářením psů, kteří jsou blízcí příbuzní.

To je kontroverzní praktika, protože páření s blízkým příbuzným zvyšuje nebezpečí, že štěňata zdědí různé choroby. Určité nemoci hrozí všem psím rasám, i křížencům, u čistokrevných psů je ale riziko o něco vyšší. Psi plemene Kavalír King Charles španěl byli například po staletí pářeni se svými blízkými příbuznými, čímž se u nich zvýšilo nebezpečí, že zemřou ještě v mladém věku. Existuje přibližně padesátiprocentní pravděpodobnost, že se u nich ještě před pátým rokem života vyvine srdeční onemocnění. Šlechtění, které má zvýraznit určité rysy vzhledu psa, může vést ke spoustě různých problémů.

Například psi s krátkými a plochými obličeji mají často problémy s dýcháním, zatímco ti s velmi krátkými ocásky je zase nedokáží zvednout ani s nimi vrtět, takže nemohou komunikovat s ostatními psy. Máme se s takovými problémy smířit a případná rizika prostě podstoupit, abychom nakonec vyšlechtili dokonalého hafana? Nebo by se s tím mělo přestat?