Diskuse o nich probíhá mnoho let a našla své odpůrce mezi hospodáři v krajině. Obávají se, že novela chce vymýtit z přírody i druhy sice původně cizí, ale hospodářsky významné. Objevují se na seznamech vytvořených českými odborníky, které jsou rozsáhlejší než ty z EU. Ti ale uklidňují, že se jedná jen o nezávazné dokumenty, sloužící jako vodítko.

V roce 2016 vytvořili akademici Seznam prioritních invazních druhů, který měl být podkladem pro Národní seznam invazních druhů, jenž by nahradil unifikovanou evropskou směrnici.

V roce 2019 se po vlně nevole rozhodlo ministerstvo životního prostředí od seznamu ustoupit. Přesto jsou jeho odpůrci přesvědčeni, že se v chystané úpravě seznam v nějaké podobě opět objeví. „Chtějí zakázat i běžné hospodářsky významné druhy, u kterých dle nás jasně převažují pozitiva nad negativy. Avšak dle ekoextremistů jsou to údajně invazní druhy,“ říká politik a myslivec Bohumil Straka.

Seznam prioritních invazních druhů zahrnuje i muflony, siveny, amury, pstruhy duhové, a dokonce myš domácí, potkany či krysy. Z rostlin se dostalo na kaštany, borovici douglasku nebo řepu cukrovku. „Málokdo si to uvědomuje, ale k nepůvodním druhům patří i takové běžné a dlouhodobě zavedené druhy jako například kapr, bažant, králík, daněk, kukuřice, brambory, paprika, rajčata,“ napsal na Facebooku Straka.

Evropa neřeší národní specifika

Obavy myslivců, rybářů a dalších hospodářů nesdílí poslankyně Dana Balcarová (Piráti), která ve sněmovně zastává funkci předsedkyně Výboru pro životní prostředí. „Národní seznam invazních druhů novela nezahrnuje,“ potvrzuje poslankyně. Sama je jeho zastánkyní a absenci kritizuje. „V novele díky tomu chybí část, která by řešila česká specifika. Evropská směrnice je široká a v některých případech nevyhovuje,“ myslí si. Jako příklad uvádí v EU tolerovaný šťovík alpský, který sice neškodí v Rakousku, ale vytlačuje původní druh v Krkonoších.

Vůči živočišným druhům a hospodářům v krajině vnímá poslankyně novelu jako vstřícnou. „Nastaví jiné podmínky pro chov ve volnosti, jiné v zajetí, ale rozhodně to neznamená, že se daný invazní druh musí vybít a nebude s ním možné hospodařit. Naopak si myslím, že novela pracuje především s měkčími opatřeními, jako jsou monitoring druhu a kontrola jeho počtu,“ vysvětluje Dana Balcarová.

Vybití druhů se nechystá

Seznamům invazních druhů, ať už z pera Evropské unie nebo českých odborníků, se někdy veřejností i hospodáři přezdívá „Seznamy smrti“. Podle odborníků z Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK) je takové označení ale mylné. „Byly v předchozích letech velmi špatně interpretovány a vyvolaly nesympatie,“ domnívá se Tomáš Görner, odborný rada AOPK. Odmítá, že u živočichů a rostlin, které se na seznamu objevují, bylo někdy zamýšleno, vyhubení an block.

„Z celého seznamu je nakonec asi jen pět deset druhů, kteří by se v české přírodě opravdu neměly vyskytovat a představují ak-tuálně závažný problém,“ popisuje. Třeba norek americký, který vytváří silný predační tlak. „Určitě si nikdo nemyslí, že dokážeme z přírody dostat myši nebo potkany.

Ani si nikdo nepřeje vykácet všechny kaštany, které v republice rostou. Vždycky se zohledňuje míra rozšíření, hospodářský význam a schopnost druhů se šířit,“ poznamenává. Navrhovaná novela naopak podle něho zpracovává problematiku druhů chovaných v akvakultuře. Podle Görnera se naopak s výše zmíněným amurem počítá jako s druhem, který je hospodářsky významný a má u nás své místo.

Görner zároveň připomíná, že se v případě seznamů nikdy nejednalo o závazné dokumenty. „Jsou to materiály vytvořené odborníky, ze kterých se dá vycházet a slouží jen jako vodítka pro orientaci v problematice,“ vysvětluje rada.

Místo kulky antikoncepce

Případné vymýcení druhu nemusí probíhat formou řízené likvidace. Ve Velké Británii se rozhodli na začátku roku vyřešit problém přemnožené veverky popelavé, která vytlačuje veverkou obecnou. Nebude je ale nutné střílet ani trávit, veverkám se začnou předkládat lískové oříšky napuštěné antikoncepcí. AOPK snahu britských přírodovědců sleduje, podle Görnera by podávání antikoncepce jako řešení mohlo být využíváno i u nás. K šetrnému tlumení přemnoženého druhu v Británii přistoupili i kvůli názorům veřejnosti, která roztomilá zvířátka lituje. Podobná situace panuje i u nás.

Račí mor se šíří i díky chovatelům

Sympatie k invazivním druhům a otevřené diskuse nad seznamy a možnými řešeními ale zapříčinily u řady chovatelů i rozhodnutí, která situaci nerovnováhy v přírodě jen zhoršila.

V posledních letech dochází na různých místech k propuknutí račího moru, loni vygradoval zdecimováním populace raků na Rožnovsku. Přenašečem moru je invazní druh, rak americký. Nebezpečí může do budoucna představovat i rak mramorový nebo červený. I tyto druhy se nacházejí v drobných domácích chovech.

„Račí mor je vysoce infekční a způsobuje masivní úhyn našich původních druhů raka říčního a raka kamenáče, kteří nemají dostatečnou imunitu, aby se ubránili,“ přibližuje Miroslav Kubín z AOPK.

Někteří chovatelé se vypuštěním do volné přírody raků zbavují. Činí tak i kvůli strachu z dopadů novely, k čemuž podle AOPK není důvod. „Chtěl bych ale upozornit, že pokud novela, která implementuje evropskou směrnici, projde, nemusí se chovatelé invazních druhů zbavovat. Nebudou po domech obcházet žádná komanda a není důvod se uchylovat k takovým řešením, jako je jejich vypuštění,“ uzavírá Tomáš Görner.

Nový Zéland chce vymýtit lasičky
Uzavřené ekosystémy jako byly ostrovy Oceánie nebo Austrálie po příchodu Evropanů čelily a dodnes čelí predačnímu tlaku nepůvodních druhů. Do roku 2050 chce proto Nový Zéland vyhubit zavlečené živočichy.

Největší problém představuje v současné době kusu liščí neboli possum. Původně kožešinové zvíře se rozšířilo na devadesát procent území. Dnes jich žije na Novém Zélandu asi 70 milionů kusů.

Známým problémem je i přemnožení králíků v Austrálii. Prudký nárůst začal v 50. letech 19. století a od té doby se nepodařilo jejich přemnožení uspokojivě vyřešit. Králičí populaci výrazně nesnížilo ani cílené šíření smrtelných nákaz.

Škody králíků dosahují ročně v přepočtu 18 miliard. Králíkům je přičítán i největší podíl na vymizení téměř 1/8 všech původních savčích druhů.