Šimpanzice Gina se opírá o stěnu a zívá. Další dva členové tlupy hnědýma očima přes sklo pozorují kameru a kousek za ní promítací plátno, na kterém se zatím nic neděje. Projektor, notebooky, kabely a veškeré příslušenství je schované z jejich dohledu, za plátnem. „Je to plátno pro zpětnou projekci, promítáme zrcadlový obraz a oni ho zepředu vidí normálně,“ popisuje technik Ondřej Bulva.

Iniciátor projektu Pavel Cupák mezitím z papírové tašky vystřihuje trychtýř. „Dá se ke kameře tak, aby se do ní neodráželo světlo z plátna, na které se šimpanzi budou dívat,“ vysvětluje Cupák.

Šimpanz Fáben si ho zvědavě prohlíží, když papírovou ochranu přilepuje ke kameře a ke sklu. „U kamer se tomu obvykle říká matte box, tahle verze funguje podobně, jen je několikrát recyklovaná,“ směje se Bulva při pohledu na kus papírové tašky.

Jako k televizi

Tři, dva, jedna, start. Na plátně se objeví dvě stě kilometrů vzdálený výběh, ale zatím se nic neděje. Po chvíli se jedna z opic přesune ke sklu. „To je Mary, je nejmladší, takže je nejvíc hravá a bude ji to asi nejvíc zajímat. Vzadu je samice Gina a ležící samec je Fáben,“ ukazuje ošetřovatelka Markéta Křížová.

Za chvíli se už o sklo opírají obě samice, samec je stále pozoruje z leže. „No to je Fáben, když nejde o žrádlo,“ směje se ošetřovatelka.

Šimpanzi z Dvora Králové a z Brna se vzájemně pozorují, pak každý odchází po svých. „Jsou opravdu chytří. Vědí, že to není standardní stav, ale pobavení. K plátnu se chodí dívat jako k televizi. Uvědomují si, že existuje i něco jiného než reálný svět a umí ten abstrakt pochopit,“ dodává Cupák, který nedávno digitálně propojovali šimpanze s dětmi.

"Na rozdíl od minule je toto zpřístupněné ven, pomocí techniky dokážeme, aby se na přenos mohli lidé dívat," doplňuje Cupák. Přenosy by možná mohly najít místo na stránkách obou zoologických zahrad.