Absolutní vítězkou soutěže Fotograf divoké přírody roku se stala Američanka Karine Aignerová. Té se podařilo vyfotit klubko včel, které se točilo nad rozehřátým pískem na texaském ranči. Tento úkaz vznikl, protože se několik samců snažilo spářit s jedinou samičkou nacházející se uprostřed bzučící koule. „Vypadá to, jako by se kutálela přímo v obrazu,“ popsala fotografii předsedkyně poroty Roza Kidman Coxová v tiskové zprávě.

| Video: Youtube

Autorka snímku si cenu zasloužila za svůj smysl pro detail pohybu a intenzity. „Ukázala, jak malé včely dokážou být velkými soupeři,“ upřesnila Kidman Coxová. Podle tiskové zprávy Přírodovědného muzea se Karine stala pátou ženou v osmapadesátileté historii soutěže, která získala nejvyšší ocenění.

Krása velrybích kostic

Aignerová však nebyla jedinou oceněnou fotografkou. Soutěž má totiž devatenáct různých kategorií. Jednou z nich je i cena pro Mladého fotografa divoké přírody roku. Tu získal šestnáctiletý Katanyou Wuttichaitanakorn z Thajska za snímek pojmenovaný Krása kostic.

| Video: Youtube

Jedná se o dechberoucí detailní snímek otevřené tlamy plejtváka Brydeova. Vynořující se kytovec zaujal talentovaného fotografa zejména svým kontrastem mezi tmavou kůži, růžovými dásněmi a našedlými kosticemi, jež používá pro zachycení drobné kořisti. A stejně tak se to líbilo i porotě, která nešetřila chválou. „Z čelistí velryby pochází tento oslnivý výtvor. Ostré detaily drobných kostic jsou zasazeny do barevné abstrakce lemované kaskádou vodních kapek,“ okomentovala dílo předsedkyně poroty. Mladík díky tomu získal své první prestižní ocenění.

Medvědi v chalupě

Úžasné fotografie, u nichž se diváci možná i zasmějí, pořídil Dmitrij Kokh. A svěřil se i s příběhem, jež je doprovázel, a který přetlumočilo Přírodovědné muzeum na instagramovém profilu soutěže.

Muže na ostrově Koljučin v Čukotském moři zastihla bouře. Když se před ní chtěl někde schovat, narazil na chatu. Jenže ta už byla obydlená. Nikoliv však lidmi, ale polárními medvědy. Ti ho možná i díky panující mlze nezaznamenali. Dmitrij pro vyfotografování majestátních šelem použil nízkošumový dron, díky čemuž vznikly opravdu úsměvné snímky.

Lov na lovícího hada

Za každou fotografií zveřejněnou na oficiálních stránkách soutěže Fotograf divoké přírody roku se skrývá příběh. Jeden zajímavý měl i Fernando Constantino Belmar, který potmě čekal, až užovka uloví netopýra. Ke sledování mu pomohlo červené světlo na zařízení, jelikož na něj jsou noční tvorové méně citliví.

Autorova trpělivost byla úctyhodná. Po delším vyčkávání měl totiž jen pár sekund na to, aby pořídil záběr, na kterém se plaz vrhne po létajícím savci, než jej pak stáhne do štěrbiny, v níž se schovává. A právě díky svému správnému načasování zmáčknutí spouště foťáku si mexický umělec mohl odnést jednu z cen.

Pavoučí pokoj

Následující snímek rozhodně není pro lidi trpící arachnofobií. Když si Gil Wizen při návštěvě Ekvádoru všiml mnoha malých pavoučků na zdech po celém jeho pokoji, zajímalo ho, odkud se berou. Při pohledu pod postel zkoprněl. Ohromné množství svých dětiček hlídala samice palovčíka brazilského, též přezdívaného banánový pavouk. Tento druh je vysoce útočný a řadí se mezi jedny z nejjedovatějších. Jeho kousnutí může být bez podání protijedu pro člověka smrtelné.

| Video: Youtube

Zatímco většina lidí by s křikem opustila budovu, Gil se svého podpostelového nájemníka o velikosti lidské dlaně rozhodl vyfotit. A to s využitím perspektivy tak, aby vypadal ještě větší. Poté jej bezpečně přemístil ven. Tento snímek získal ocenění v loňském ročníku soutěže, avšak bizarnost celého děje v pozadí si zaslouží připomenout.

Po soutěži následuje výstava

Celkově devatenáct fotografů získalo ceny v různých kategoriích soutěže Fotograf divoké přírody roku. Mezinárodní odborná porota vybírala z pořádné porce fotografií, konkrétně z 38 575 přihlášených snímků z 93 zemí. Kritérii pro výběr vítězů byly originalita, příběh, technické dokonalosti a etický postup.

Vyhlášením soutěže však celý proces nekončí. Vítězné fotografie budou součástí výstavy Přírodovědného muzea v Londýně. Odtud pak budou putovat napříč Velkou Británií, Francií, Německem, Spojenými státy americkými i Austrálií a ještě dalšími zeměmi.