Kliknutím zvětšíteBobi je čistokrevný pes plemene Rafeiro do Alentejo, což jsou hlídači hospodářských zvířat, kteří se průměrně dožívají dvanácti až čtrnácti let. Portugalský rekordman však letos 1. února oslavil třicet let a 226 dní.
Zapsal se tak do Guinnessovy knihy rekordů jako aktuálně nejdéle žijící pes i jako nejstarší pes vůbec. V této kategorii překonal astralského Blueyho, který zemřel v roce 1939 ve věku 29 let a pěti měsíců. Údaje o Bobiho věku potvrdila i portugalská vládní databáze domácích zvířat.
Recept na psí dlouhověkost
Díky čemu Bobi žije tak dlouho? Na otázku majitel jasně nedokázal odpovědět. Domnívá se, že důležitým faktorem může být klidné a mírumilovné prostředí na venkově. Bobi navíc nikdy nebyl uvázaný na řetězu ani na vodítku. Po polích, lesích a okolí domu vždy běhal volně. Navíc byl vždy velmi společenský. Stravu dostává psí i lidskou.
„K jídlu dostává konzervu živočišného krmiva nebo kus masa, ale nepohrdne ani našimi pokrmy,“ řekl majitel psa Leonel Costa pro BBC. Než mu ho však dá, namočí ho ve vodě, aby odstranil většinu koření. Také sdělil, že Bobi vypije až litr vody denně.
Nejstarší pes světa Bobi na snímku z roku 2016.
Ve svém úctyhodném věku se už samozřejmě potýká se stařeckými problémy. Již není tolik kurážný, chůze je pro něj obtížná, a tak většinu času leží na dvorku spolu s kočkami. Po jídle si pak lehá do pelechu. V chladnějších dnech nejraději odpočívá u ohně. Také se mu zhoršil zrak. Leonel pro Guinnessovu knihu rekordů uvedl, že si všímá, jak často naráží do překážek.
V roce 2018 si ale rodina prožila těžké chvíle, protože musela Bobiho hospitalizovat poté, co zkolaboval kvůli potížím s dýcháním.
Po narození měl štěstí
Pes Bobi se narodil jako jedno ze čtyř štěňat rodině Costových na jejich pozemku, kde skladovali dřevo. „Bylo mi osm let. Měli jsme vždy hodně psů, protože otec byl lovec,“ zavzpomínal pro oficiální server Guinnessovy knihy rekordů nyní osmatřicetiletý majitel. Dále vyprávěl, že právě kvůli nadbytku domácích zvířat se otec chtěl zbavit nově narozených mláďat.
„V té době se zvířata, která jste si nemohli dovolit, zahrabávala do díry v zemi, aby nepřežila,“ popsal Costa. Když se jeho rodiče rozhodli tento drastický krok podniknout, nevšimli si, že jim jedno mládě chybí.
Leonel spolu s bratry byli z usmrcení štěňat smutní. Všimli si ale, že fenka stále chodila do přístřešku, kde porodila. To jim připadalo podezřelé, a tak se ji jednoho dne rozhodli sledovat. „A tak jsme objevili Bobiho, byl schovaný mezi vším tím dřevem,“ vylíčil Costa.
Chlapci se rozhodli, že rodičům nic nepovědí, dokud štěně neotevře oči. V Portugalsku koluje folklorní tradice, že poté, co mládě už vidí, se nesmí zabít. Leonelův otec nakonec objevil psí přírůstek až v době, kdy měl dobře vyvinutou nervovou soustavu a oči mu jasně zářily. „Musím přiznat, že rodiče nás potom pěkně seřezali. Ale stálo to za to,“ přiblížil s úsměvem Leonel.
Majitel o Bobim tvrdí, že je posledním žijícím zvířetem z dlouholeté generace. Jeho matka se totiž dožila osmnácti let.
5
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
