Zoonózy, tedy infekce přirozeně přenosné mezi zvířaty a lidmi, jsou ale staré jako lidstvo samo. Některé během staletí zanikly, jiné se podařilo vymýtit očkováním. Další zůstávají pro vědce stále nepřekonanou záhadou. Jejich přenašeči mohou být i mazlíčci, kteří právě odpočívají na našem gauči.

Přenašeči jsou kočky, ptáci i ovce

V současné době jsou známy více než dvě stovky zoonóz. Mezi ty nejčastěji se vyskytující v České republice patří salmonelóza či kampylobakterióza. „Velmi častá jsou onemocnění přenášená klíštětem, lymská borelióza a klíšťová meningoencefalitida. Častá, ale jistě nedostatečně hlášená je toxoplazmóza, sporadicky se vyskytuje tularemie, letospi-róza, listerióza a legionelóza,“ shrnuje Dita Smíšková z I. infekční kliniky Fakultní nemocnice Na Bulovce ve své studii Zoonózy nejčastější klinické projevy a diferenciální diagnostika.

Zoonózy jsou velmi komplikovaná skupina infekčních nákaz. Mezi jejich původce patří viry, bakterie i parazité. Přenáší je celá řada domestikovaných živočichů. Od koček se majitelé mohou dočkat nákazy toxoplazmózou, nemocí z kočičího škrábnutí nebo toxokarózou. Ta se přenáší skrze kontakt s kočičím, ale rovněž i psím trusem. Sídlí v něm hlístice, které se při špatné hygieně dostanou do organismu člověka.

Český lékař pomohl celému světu
Celá tisíciletí zabíjely po celém světě černé neštovice. Jen během 20. století si vyžádaly život půl miliardy lidí. Proti celosvětovému problému se v 60. letech postavila Světová zdravotnická organizace (WHO) a do čela její sekce infekčních nemocí a boje proti neštovicím vybrala v roce 1963 Čecha, Karla Rašku. Ten vytvořil novou koncepci boje s pravými neštovicemi, která vedla ke globálnímu vymýcení této nemoci. Za to obdržel roku 1984 v Londýně Jennerovu medaili Královské lékařské společnosti.

 Ve svém larválním stádiu se usídlí nejprve v lidském střevě. Odtud migrují dále do jater a plic. Nesou sebou horečky, dušnost, a pokud se dostanou do oka, tak i slepotu. Morčata, potkani nebo křečci, které obývají nejeden dětský pokoj, mohou být přenašeči leptospirózy nebo tularemie. Salmonelózu přenášejí ptáci a samozřejmě opeřencům už nikdo neodpáře přenos ptačí chřipky.

Typické pro zoonózy je, že se snadno šíří mezi zvířaty konkrétního druhu. Přenosem na člověka ale infekční proces většinou končí. Interhumánní přenos bývá vzácný.

Obtížná diganóza

Správně diagnostikovat zoo-nózu bývá pro lékaře často obtížné. „Kontakt s jedním živočichem může znamenat riziko hned několika infekcí, navíc klinický obraz jednoho onemocnění se může významně lišit u osob s funkčním a oslabeným imunitním systémem,“ upozorňuje Smíšková.

Jednoduché to není u zoo-nóz ani s očkováním, které by přenosu na lidský organismus zabránilo. Vakcíny má zatím medicína jen pro malou část z nich. „Není náhodou, že jsou to většinou zoo-nózy virového původu, neboť jejich životní cykly jsou zpravidla mnohem jednodušší, než je tomu u bakteriálních nebo parazitických původců,“ vysvětluje Libor Grubhoffer, ředitel Biologického centra AV ČR. Jednoduchý vývojový cyklus, který má například virová nákaza klíšťovou encefalitidou, velmi usnadnil vývoj vakcíny, která je dnes dobře dostupná v podstatě celé české populaci.

Vakcíny se vyvíjejí dlouho

Oproti tomu další nákaza, kterou přenáší klíště, lymská borelióza, zatím snahám o vývoj vakcíny uniká. „Důvod je v samotné podstatě jejího bakteriálního původce, spirochéty lymské boreliózy,“ vysvětluje Grubhoffer. „Ty mají mimořádnou schopnost měnit své kabátky, nebo-li povrchové struktury, a tím unikat obranným reakcím nejenom člověka, ale též široké paletě zvířecích hostitelů,“ doplňuje. „Nalézt univerzální antigen na povrchu borelií, který by provokoval tvorbu specifických protilátek s univerzálním ochranným efektem proti celému druhovému komplexu borelií, kladlo až dosud vědcům veliký odpor,“ dodává vědec.

Možná se ale blízká na lepší časy. Momentálně je ve fázi testování vakcína proti borelióze jak ve Spojených státech, tak i v Biologickém centru Akademie věd České republiky pod vedením týmu Radka Šímy.

Úspěšných vakcín proti parazitárním původcům nákaz je zatím velice málo a většinou směřují ke zvířatům, nikoli lidem. Příkladem může být vakcína proti kokcidióze králíků, která je sice přenosná na člověka, lidské očkování ale dostupné není.

„Komplikovaný, velice komplexní životní cyklus parazitů je hlavním důvodem pro neúspěchy za antiparazitárními vakcínami, například proti malárii, leishmanióze, schistosomóze, cestodóze proti tasemnicím a podobně,“ dodává Grubhoffer.

Příroda zasáhla a zvíře vyloučila

Existují také nemoci, které se původně šířily přenosem ze zvířete na člověka, ale dnes už se šíří jen mezi lidmi. „Takových nemocí není málo. Říkáme jim staré zoonózy, odborně antropozoonózy. Bývají to infekce virového původu a typické pro ně je, že se jejich původní předek rozrůznil ve své hostitelské specializaci výlučně na člověka,“ vysvětluje Libor Gruber. Patří sem například spalničky nebo pravé (černé) neštovice. Proti spalničkám je dostupné očkování, pravé neštovice se podařilo vymýtit na konci 70. let.

Lidé se už nemusejí obávat ani přenosné dětské obrny, známé jako polio. Tu se sice nepodařilo vymýtit v plném rozsahu celosvětově, v České republice je ale nemoc vymýcena od 60. let, kdy byla v Československu vyvinuta živá perorální vakcína.

V posledních desetiletích se v Evropě podařilo významně eliminovat vzteklinu. A to díky vakcinaci lišek a volně žijících psovitých šelem. Očkování u nás začalo v roce 1989 na Klatovsku. Od roku 2002 je republika nákazy prostá.

Jak předcházet přenosu nákazy?
• Tepelně upravujte stravu z živočišných zdrojů, jako jsou syrová vejce či maso.

• Důkladně omývejte i čerstvou zeleninu před konzumací.

• Při manipulaci se zvířecím trusem si důkladně omyjte ruce. Zabezpečte, aby se trusem nepotřísnilo například oblečení.

• Chraňte se repelenty a proti přisátí klíštěte.

• Nekrmte vaše domácí mazlíčky syrovým masem.

• Zamezte kontaktu v domácnosti žijících mazlíčků s volně žijícími zvířaty.

• Pořizujte si koťata a štěňata zásadně odčervená, nejlépe starší šesti měsíců.