Jeden z nejsmutnějších psích životních příběhů pravděpodobně zažil Aron. Jako štěně jej někdo odsoudil k smrti svázáním u stromu v lese, ani později se na něj štěstí neusmálo. Týrali ho hladem a živořil ve vlastních výkalech. Za svůj krátký život putoval z jedněch špatných rukou do druhých.

Mladý kříženec plemen typu bull Aron zažil svou první zkušenost s krutostí člověka už jako několikaměsíční štěně. Jen se štěstím jej našli houbaři, vyčerpaného a vystrašeného, ale živého v lese. Měl svázané nohy, tlamu přelepenou izolepou a byl navíc ještě přivázaný ke stromu. A to v místech, kam lidská noha vkročí zřídkakdy. Houbaři okamžitě kontaktovali policisty, následně Aron putoval na ošetření k veterináři a do záchytných kotců v Brně.

Štěstí netrvalo dlouho

V krátké době putoval do adopce, kde okusil svůj první kousek štěstí. Nemělo ale trvat dlouho. Do rodiny s dítětem zapadl, nesedl si ale s domácí kočkou. Proto se vrátil zpět do zařízení s nálepkou problémového psa, který nesnese domácí zvířata. Následně se Arona ujal azyl Enigma v severočeském Varnsdorfu, který byl určen především pro problémové psy, ale také proto, aby mohl být poblíž adoptivní rodiny, která s ním přece jen chtěla zůstat v kontaktu.

Z azylu po čase Aron putoval do dočasné péče. Tu většinou poskytují obyčejní lidé s dobrým srdcem, zvířatům se tak stane přechodným domovem s láskyplnou péčí, než putují k novým majitelům. V případě Arona tomu tak ale nebylo. V dočasné péči se dočkal týrání a trápení hladem.

Vrátil se tak zpět do Enigmy. Týrání ale zdaleka nebyl konec. V zařízení, ve kterém by se o zvířata měli starat srdcaři, prohlédnout je, ošetřit a poskytnout odpovídající péči, ho ale čekalo pokračování všeho zlého, co si doposud zažil. Živořil tu v nezatepleném kotci plném výkalů, kde se klepal zimou, byl hladový a apatický. Arona i další psy vysvobodila všímavost lidí, kteří upozornili Krajskou veterinární správu.

„Byli jsme přizváni ke kontrole zařízení v koordinaci s inspektory Krajské veterinární správy, obce s rozšířenou působností a policií. Vzhledem k fyzickému a psychickému stavu Arona jsme přesvědčili majitele k podpisu darovací smlouvy na zvíře, aby bylo z těch podmínek co nejdříve pryč. Odvezli jsme Arona a nalezenou fenu se štěňaty,“ uvedla Eveline Jahelková, vedoucí děčínského útulku, kam se Aron vydal na další cestu životem.

Psi v pochybném azylu živořili

Vyšlo najevo, že varnsdorfský psí azyl nebyl registrovaný u Státní veterinární správy ani neprošel jejím schválením. Provozovat jej měli lidé bez odborné způsobilosti. Činnost nelegálního útulku tak byla na konci roku 2019 ukončena. Majitelka Enigmy deníku Blesk přiznala, že přecenila své síly a na provoz už neměla peníze.

„Psi z útulku v počtu 6 dospělých a 6 štěňat do 60 dnů stáří byli chovatelem předáni městu Varnsdorf. Obec zvířata následně umístila do okolních legálních útulků v České Lípě a Děčíně,“ upřesnil tehdy mluvčí Státní veterinární správy Petr Vorlíček.

Děčínský útulek mu poskytl potřebnou veterinární péči, výběh i potravu a Aron si po delší době opět zkusil, jaké to je, být milovaným psem. Lidem už ale nedůvěřoval. Přesto se na něj na čas opět usmálo štěstí. Adoptovala si jej rodina, která se rozhodla mu vše vynahradit.

„Aron byl po příchodu do nového domova sice milován, prošel výcvikem, ale bohužel i hodně rozmazlován. Když ležel na gauči a byl rušen, dal najevo svou nelibost tím, že se prostě ohnal. Nerudný byl, i když byl prý unavený. Vždy šlo o upozornění, ne o vážné pokousání. Z ohnání zůstal šrám na tváři a strach z něj u člena rodiny,“ řekla vedoucí útulku v Děčíně, kam se pes loni v srpnu opět vrátil.

Pes se zlomenou duší

Za svůj poměrně krátký život tak Aron vystřídal hned několik „domovů“, špatná péče se na něm podepsala. Je nedůvěřivý, nemá rád manipulaci a kontakt s lidmi nevyhledává.

Arona v současné době nabízí děčínský útulek k adopci jako „psa se zlomenou duší“.

„Aron je vhodný k někomu, kdo ví, jak se chovat k těmto plemenům, umí nastavit pravidla a je autoritativní, ale spravedlivý šéf. Nedoporučujeme ho jako módní doplněk nebo doplněk na zvýšení ega. Pouze do rodiny bez dětí!“ upozornila vedoucí útulku.

Aron v děčínském útulku prospívá. Ve výběhu rád řádí, s pracovníky útulku se přátelí. Jeho osud není lhostejný milovníkům psů, kteří jej chodí venčit, když to situace dovolí. Už by si však zasloužil konečně se dočkat domova, který pro něj zůstane tím pravým na doživotí a kde už nikdy neprožije tolik zklamání a bolesti jako doposud.