Když vědci sledovali pohyb velkých skupin tuleňů a rypoušů sloních, napadlo je sesbíraná data nakonec "sonifikovat". Tedy převést do zvukové podoby. Doufali, že jim to pomůže v pochopení toho, jak zvířata vlastně po oceánech migrují.     

Každému zvířeti přidělili jeden tón, a to na konkrétním hudebním nástroji (violoncellu). Pokud potřebovali znázornit to, že se zvíře od skupiny oddaluje, nebo naopak přibližuje, použili rozdílnou hlasitost a délku tónu. Pak to nahráli do počítače a pustili.

"Čekal jsem šum či náhodné zvuky. Možná také něco jako burácení oceánu. Ukázalo se ale, že vznikla krásná symfonie. Má dokonce smysl pro sentiment," okomentoval pak výsledek doktor Daniel Costa, který se na projektu podílel. Zprávu i záznam "tulení symfonie" přinesl magazín Frontiers in Marine Science.