Vypadal dost zoufale. Poté, co se tři dny marně snažil překonat dálnici, už svou cestu pomalu vzdával, vzpomíná na mladého losa zoolog Václav Hlaváč.

V nohách už měl přitom nejméně čtyři sta kilometrů.

Ke svodidlům u Humpolce ho totiž přivedla pořádně dlouhá pouť. Dorazil sem až ze severovýchodního Polska. Jenomže pak ho zastavila tato překážka.

„Protože reálně hrozilo, že se brzy srazí s autem, rozhodli jsme se ho raději uspat a převézt na druhou stranu na valníku,“ popisuje zoolog.

Krajina plná překážek

Jakmile se zvíře na opačném břehu probralo, neomylně si to namířilo dál k jihu. „Než nadobro zmizelo za hranicemi, ukázalo se ještě několikrát u Kardašovy Řečice a na Třeboňsku,“ vzpomíná zoolog.

Příběh mladého losa ukazuje, jak to mají divoká zvířata v krajině těžké. Zatímco dříve se mohla svobodně pohybovat kdekoliv , dnes jim lidé do cesty stavějí ploty, města a dálnice. Podle ekologů už lidé takto poznamenali dokonce padesát až sedmdesát procent celého zemského povrchu.

Poloviční trasy

„To má na zvířata obrovský dopad. Jejich teritoria se každým rokem zmenšují a možnosti pohybu výrazně snižují,“ upozorňuje německá ekoložka Marlee Tucker z Goetheho univerzity ve Frankfurtu.

Třeba savci toho podle ní v kulturní krajině nachodí až o polovinu méně než v divoké přírodě. Vědci to zjistili, když pomocí GPS mapovali přesuny asi 57 druhů suchozemských savců. „U některých z nich byl úbytek pohybu opravdu extrémní,“ shrnula výsledek rozsáhlého průzkumu ekoložka.

K podobnému závěru dospěl i Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd. Když zkoumal velikost liščích okrsků ve městech, výsledek ho doslova ohromil.

Dobré sousedské vztahy

V některých lokalitách na-počítal až 37 jedinců na kilometr čtvereční. Ve volné přírodě se přitom o stejné území dělí jen asi tři lišky. V arktických oblastech bez lidských zásahů si jedna šelma „drží“ dokonce čtyřicet kilometrů čtverečních.

S velikostí plochy se ale mění i další věci především chování a zdraví zvířat. Lišky na malém území spolu třeba musejí lépe vycházet. Dělí se přece jen o zdroje potravy.

„Oproti kolegyním z venkova jsou proto vůči svým sousedům daleko méně agresivní,“ uvádí jeden z příkladů Martin Šálek. Používají také jinou strategii lovu. Pokud na něj ovšem vůbec vyrazí. Část z nich si totiž přivykla na mnohem pohodlnější režim živí se zbytky jídla od lidí.

„Dotazníkové šetření v anglickém Bristolu dokonce nedávno ukázalo, že 29 procent obyvatel místní lišky i přikrmuje. Polovina lidí přitom poskytuje zvířatům potravu každou noc,“ dodává k tomu zoolog. Šelmy jsou pak logicky vypasenější a celkem snadno se množí.

Selhání ledvin či cukrovka

Lenivější život s lidmi má ale i svá úskalí. Kalorické jídlo lidí nemusí zvířatům vůbec prospívat.

Třeba podle argentinských biologů z Universidad Nacional Del Comahue mají kondoři žijící ze zbytků jídla na skládkách vysoké hodnoty kyseliny močové a cukru v krvi. „Časem se tak zřejmě budou potýkat s metabolickými chorobami či poškozením ledvin,“ uvedli vědci v odborném časopisě PeerJ the Journal of Life and Environmental Sciences.

Příliš hustá populace zvířat, jejichž okrsky se navzájem překrývají, navíc nahrává šíření infekcí. „Městské prostředí tak může být pro zvířata ekologickou pastí,“ říká Martin Šálek.

Dopad na celý ekosystém

Pohyb zvířat je navíc důležitý pro celý ekosystém. „Zvířata totiž pomáhají po světěšířit semena a živiny,“ připomíná další důležitý fakt německá ekoložka Marlee Tucker.

A nejenom to. Pokud třeba přestanou migrovat ptáci, kteří se živí hlavně hmyzem, populace tohoto hmyzu okamžitě stoupne. To se pak projeví na zdraví lesních porostů, ale i na polích, sadech a plantážích. Zemědělci zkrátka mohou přijít o celou úrodu.

Tulení symfonie

Věděli jste, že podmořská zvířata "skládají" při svém putování oceánem symfonie? Tady jedna je. Poslechněte si ji. Zaznamenali ji nedávno badatelé z Kalifornské univerzity v Santa Cruz.

Když sledovali pohyb velkých skupin tuleňů a rypoušů sloních, napadlo je sesbíraná data nakonec "sonifikovat". Tedy převést do zvukové podoby. Doufali, že jim to pomůže v pochopení toho, jak zvířata vlastně po oceánech migrují.

Zvířecí symfonie:

Každému zvířeti přidělili jeden tón, a to na konkrétním hudebním nástroji (violoncellu). Pokud potřebovali znázornit to, že se zvíře od skupiny oddaluje, nebo naopak přibližuje, použili rozdílnou hlasitost a délku tónu. Pak to nahráli do počítače a pustili.

"Čekal jsem šum či náhodné zvuky. Možná také něco jako burácení oceánu. Ukázalo se ale, že vznikla krásná symfonie. Má dokonce smysl pro sentiment," okomentoval pak výsledek doktor Daniel Costa, který se na projektu podílel.

Hrozí hromadné vymírání zvířat. V oceánech přibývá „mrtvých zón“

Kamenité sicilské pobřeží je stále plné života. Třeba u rybářského města Sciacca rejdí pod vodou tisíce tvorů. Hlavně krevet či sardinek. Jinak už ale vypadá břeh protějšího  Tuniska. Tam je podle vědců podmořský život o poznání chudší. Důvod? Voda tam má méně než dva miligramy kyslíku na litr vody. A to je podle oceánologů špatně. Znamená to prakticky jediné: jde o takzvanou mrtvou zónu. Většina živočichů tady nemá šanci přežít.

„V mrtvých zónách přežijí jen organismy zvyklé na nedostatek kyslíku, nebo dokonce na redukční prostředí. To jsou třeba metanogenní bakterie,“ vysvětlil nedávno Radiožurnálu klimatolog Václav Cílek. Ryby či hlavonožci se v takových podmínkách neudrží.

Příčina je přitom podle odborníků jediná: moře je znečištěné dusičnany. Ty se do vody dostávají většinou kanalizací spolu s průmyslovými hnojivy. Vyskytují se tedy především v hustě zalidněných oblastech s řadou průmyslových zón nebo zemědělských oblastí.

Řasy a sinice

Dusičnany totiž bohatě hnojí sinice a řasy, které se díky tomu rychle přemnoží. „A spotřebují veškerý kyslík,“ pokračuje Václav Cílek.

Mrtvé zóny jsou ale podle něj i na otevřeném moři. Tam je zase způsobuje globální oteplování. „Teplejší oceán totiž udrží méně kyslíku. Navíc je více vrstvený, takže kyslík ve vodě hůř koluje,“ přidává i Lisa Levinová ze Scrippsova oceánografického institutu v San Diegu.

Vědci přitom varují, že podobných mrtvých zón přibývá. Jen za poslední půlstoletí se jejich počet zvedl až čtyř-krát. Pokud se zvířata nepřesunou, může to vést k jejich hromadnému vymírání. Už nyní se prý kvůli tomu na dně některých moří povalují tisíce mrtvých ryb a krabů. K vidění je to třeba v Baltském nebo Severním moři.