Pokud se rozmnoží u lidí, způsobí jim většinou kila navíc. Přivodit může také mrtvici, cukrovku nebo náhlé srdeční selhání.
Co ale vyvolá bakterie firmicutes ve střevě psů? To nyní zkoumali badatelé ze Státní univerzity v Oregonu. Výsledek je docela zaujal: pokud má pes ve střevech hojně zastoupené tyto bakterie, vykazuje silné sklony k agresivitě.

„A to bez ohledu na pohlaví či věk,“ popisuje jedna z členek vědeckého týmu oregonské univerzity Nicole Suzanne Kirchoff.
Trus pod mikroskopem
Vědci na to přišli, když porovnali střevní mikroflóru jednatřiceti pitbullů. Šlo o zvířata, která krátce předtím úřady zabavily organizátorům psích zápasů. Jednadvacet z nich stále mělo sklony k agresivnímu chování, deset nikoliv.
„Od všech psů jsme odebrali vzorky trusu a podrobně je zanalyzovali,“ uvádí vědkyně a pokračuje: „Ukázalo se, že ta zvířata, u kterých převažovaly proteobakterie a fusobakterie, problémy s chováním neměla. Naopak ti jedinci, u nichž byly hojně zastoupené právě zmíněné firmicutes, náběh k násilnostem měli.“

To podle ní jednoznačně potvrzuje teorii, podle které je složení střevního mikrobiomu extrémně důležité nejenom pro fyzické zdraví lidí a zvířat, ale také pro jejich duševní rovnováhu. Vědci proto začali střevnímu mikrobiomu přezdívat „druhý mozek“. A věnují mu náležitou pozornost.
Předejít problému
Rozbor střevní mikroflóry současně může pomoci včas odhalit taková zvířata, která sklony k agresivitě mají. A například vhodným výcvikem nebo důslednějším dozorem předejít případným budoucím střetům.
Zranění, která lidem způsobily právě psí zuby, totiž patří k jedněm z nejčastějších. Podle studie Státního zdravotního ústavu zažilo nějaký útok psa téměř čtyřicet procent žáků pražských základních škol. Čtvrtina dětí současně v průzkumu uvedla, že si zranění vyžádalo lékařské ošetření.

„Tyto údaje odpovídají zjištěním amerických studií, které uvádějí, že každé druhé dítě do dvanácti let v USA by-lo poraněno psem,“ píše ústav na svém webu.
Vinen je vždy člověk
Podle veterinářky a psí psycholožky Hany Žertové je přitom drtivá většina těchto incidentů zbytečná. Vždy za ně navíc může sám člověk. „Nejčastěji tím, že psa vystaví špatnému zacházení nebo stresu,“ zdůrazňuje odbornice.