Tehdy 12letého lachtana Gastona z pražské zoo 13. srpna 2002 unesla velká voda, která zoologickou zahradu zaplavila o den dříve. Gaston spolu s ostatními lachtany se snažil držet ve svém výběhu, pak se ale utrhla divácká tribuna, která je rozehnala. Lachtani se snažili najít jeden druhého, ale marně. Gaston se zdržoval v zaplaveném výběhu slonic, přívaly vody ale byly čím dál silnější. Druhý den ze zoo zmizel a začal unikat po Vltavě a následně se dostal také do Labe. Lidé ho spatřili na mnoha místech, snažili se ho zachránit i chovatelé z několika zoologických zahrad, například ze zoo v Roudnici nad Labem. Veškeré pokusy o jeho odchycení však selhaly.

Úspěšnější byli až o den později, kdy jej lidé zahlédli v Labi pod ústeckými zdymadly. „Ze začátku si ještě bral ryby. Později se k nám přidala i jeho ošetřovatelka z Prahy, na kterou také reagoval,“ popsal Deníku snahy o záchranu Gastona ošetřovatel lachtanů z ústecké zoo- logické zahrady Lukáš Touš.

Později ale začal být lachtan apatičtější, bál se lodi. Proč došlo k náhlé změně chování, není jasné, podle Touše jej mohla zasáhnout vrtule. Stále se však Gaston nevzdával a bojoval s proudem řeky. Ošetřovatel poté spolu se svými kolegy a poté i s ošetřovateli ze zoo v Děčíně pronásledoval Gastona až do Bad Schandau v Německu.

„V roce 2002 neexistoval žádný schengenský prostor. Ředitel zoo nám zařídil přes ministerstvo, že můžeme překročit hranice,“ doplnil.

Tragický konec

Cesta však nebyla vůbec jednoduchá. Vzhledem k povodním na záchranáře čekaly různé nástrahy v podobě potopených lodí, aut nebo spadlých elektrických stožárů. V Bad Schandau ale nemohli dál, most, který bylo nutné podplout, byl kvůli vysoké hladině řeky rázem velmi nízký.

Až poté, co Gaston uplaval přes 300 kilometrů, se jej 19. srpna podařilo odchytit v německém Magdeburgu. Při převozu zpět do Prahy ale uhynul, a stal se tak jedním ze 134 zvířat, která řádení povodní v pražské zoo nepřežila. Gaston uhynul na následky stresu a vyčerpání. Chladná voda ani nedostatek jídla mu neublížily, následná pitva neodhalila žádné zranění. Příběh Gastona neskončil šťastně, pražská zoo o něj však úplně nepřišla. V létě 2003 se lachtance Báře neočekávaně narodilo mládě, posmrtný Gastonův potomek, samička Abeba.

Gastonův příběh se stal nejslavnějším mezi úniky zvířat z českých zoo. Nebylo to totiž poprvé ani naposledy, kdy se z výběhu nebo rovnou ze zoo dostalo nějaké zvíře. O půlstoletí dříve, v roce 1950, utekla skupina opic z nově otevřeného výběhu v pražské zoo a vydala se směrem na Troju. Najít opice nebylo nijak těžké, upozornily na sebe zvoněním na kostelní zvony. V roce 2012 se podařilo z výběhu v liberecké zoo dostat ven bílému tygrovi, který napadl ošetřovatele a zranil další dvě zaměstnankyně zoo. Mezi zvířecí útěkáře se zařadila i dželada Heiko z brněnské zoo, která opakovaně utekla v roce 2007 a 2009. Jednou byla dopadena na nedalekém golfovém hřišti.

Ničivá povodeň
Povodeň z roku 2002 se stala největší tragédií v dějinách pražské zoo. S výjimkou hlavní správní budovy byly zaplaveny všechny objekty ve spodní části areálu.Tisíciletá povodeň způsobila škody ve výši čtvrt miliardy korun a obnova zoo trvala celé čtyři roky.

I díky Gastonovi se vzedmula obrovská solidarita lidí. Pražskou zoo pomáhalo v prvních dnech opravit 600 dobrovolníků.

Své brány zoo znovu otevřela už 7. září 2002.